Jsou slova, která mají jepičí život, a jiná, která udělají v rámci příslušného jazyka hotovou kariéru. V italštině je jedním z takových úspěšných slov
cazzo.
Nikdo dobře neví, jaký je jeho původ. Existují nejméně čtyři badatelské hypotézy, z nichž nejvíce zastánců má etymologie „naběračková“: z latinského catínus (mísa) vzniklo
caza či
cazia, z něhož se vyvinula
cazza (naběračka, měchačka) a z ní vulgarismus
cazzo, který – jak už jsem na tomto místě jednou zmínila – označuje mužský pohlavní úd. V renesanční italštině už se s tímto výrazem ve výše uvedeném významu setkáváme hojně (například u Aretina, Leonarda da Vinci, Pulciho).
O popularitě slova
cazzo, které si pro naše potřeby eufemisticky počeštíme třeba na
éro, se zmiňuje i Italo Calvino ve svém eseji o sprostých slovech
Le parolacce, kde píše (volně cituji), že šťavnatě expresivní
éro si svůj úspěch, díky němuž se prosadilo na úkor nářečních synonym v celé Itálii, plně zaslouží a že je třeba si ho vážit a používat je s mírou, nikoli automaticky, neboť je to národní kulturní dědictví, jemuž hrozí úpadek.
Situace je dnes ovšem taková, že v mluvené italštině se z
éra stalo nejen slovo mnohovýznamové (s trochou nadsázky lze dokonce říct, že je to slovo univerzální, řeknete jím všechno), ale bývá zbaveno všech sémantických korelátů a slouží jako pouhá mechanická vsuvka, jako lingvistický tik. Trefně to vyjádřil italský spisovatel Alberto Arbasino: „Dokonce ani
éro už neznamená tamtu věc (co byla éro a éro a éro ještě pro Wittgensteina a Gertrudu Steinovou)...“
Mě jako překladatele ale
éro zajímá právě díky té podivuhodné mnohoznačnosti, protože se s ním občas setkávám nejen na každé straně, ale v každém odstavci italského expresivně laděného textu. A jelikož je Itálie oblíbenou prázdninovou destinací, rozhodla jsem se sestavit pro čtenáře minislovníček nejběžnějších
éroobratů.
Tak především se vyvarujte kontaktů s
hlavami érovými (naprostými idioty), které často poznáte i podle toho, že jsou obdařeny i
éroksichty, pro ty má čeština přiléhavé označení ksichty prdelní. Kdyby na vás přece dotírali, řekněte jim, ať se starají o svoje
éra, nelámou vám vaše
éro a nakonec na ně houkněte: kliď se z mýho
éra. To by mělo zabrat. Asi nebude problém narazit na
éroděláky, tedy osoby, které od rána do večera neudělají ani
éro, tak maximálně
éráčkují po okolí, zabývají se
érákovinami nebo je vykřikují do světa. Rozhodně se nenechte vytočit, či dokonce
naérovat. Můžete se jich optat, co
éro říkají či chtějí. Ale nemá to cenu, navíc jsou zcela neškodní. Raději se naučte říkat: nevím o tom ani
éro, neviděl jsem ani
éro, neslyšel jsem ani
éro. Zejména míříte-li do oblastí proslulých výskytem organizovaného zločinu. Protože ostří hoši nejsou žádné
hlavy érové, a když jim rozbijete
éro, jste v maléru, čili jsou to pro vás vážná
éra.
A nakonec vysvětlení pro muže: pokud budou domorodí muži a chlapci vehementně dávat najevo svou náklonnost vaší přítelkyni či příbuzné, je to proto, že místo českého „srdci neporučíš“ je v Itálii rozšířeno „
éru neporučíš“. A doporučení pro všechny: nedostaneli se vám odpovědi či pomoci, přesto nezapomeňte poděkovat za
éro. A hlavně nespěchejte, buďte trpěliví, neapolská moudrost praví, že i
éro je nejdřív malý a pak vyroste.
Alice Flemrová ****************
Článek převzat z portálu
www.lidovky.cz