Velkým tématem je pro lidi odjakživa jejich tělo, hlavně ty jeho části, které jsou považovány za nejdražší a nejcennější, jako třeba srdce, uši - nebo oči. To se v jazycích projevuje nezměrným bohatstvím přísloví, rčení, přirovnání a obratů, v nichž se tyto orgány objevují. Překladatel si pak musí dávat obzvlášť pozor, aby si neudělal ostudu, protože takovéto fráze si v různých jazycích málokdy odpovídají.
Příjemnou výjimkou jsou obrazy pocházející z Bible, jež se víceméně shodují snad ve všech jazycích našeho civilizačního okruhu, jako třeba
břevno v oku (i když u známého podobenství s jehlou je třeba být opatrný: v některých jazycích se prochází jejím uchem či ouškem, v jiných zase okem či očkem). Podobně i v případě údivu člověk ve většině jazyků
nevěří vlastním očím, a dovede-li druhého k pochopení či poznání něčeho (zpravidla nepříjemného),
tak mu otevře oči, a když je mu nemilý, tak je mu
trnem v oku. A když musí s druhým něco probrat v soukromí, promluví si s ním o tom
mezi čtyřma očima.
Mnohdy jsou odchylky malé. V češtině na někoho
děláme (zamilované) oči, v angličtině a švédštině člověk objektu svého zájmu
oko dává a v dánštině pro něj
má dobré oko. Oči zamilovaného se v takové situaci zřejmě podobají očím dobromyslného zvířátka, ale ne všude stejného. V češtině máme oči
telecí, v angličtině zase
ovčí. Prasata ovšem žádné romantické asociace nevyvolávají. Anglické
in a pig’s eye (doslova „v prasečím oku“) znamená
ani nápad!.
My nezištně něco uděláme pro
něčí krásné oči, stejně tak jako Němci. Dánové v odpovídajícím rčení mají
oči modré. Na ty si člověk mimochodem musí v dánštině dát pozor. Když se o někom řekne, že má
modré oko, neznamená to, že dostal od matky přírody do vínku pomněnkové oči a o jedno z nich přišel, nýbrž že má modřinu. Angličané si zase při rvačkách navzájem dělají
oko černé.
Ustálená rčení bývají nelogická a prapodivná a člověk nad nimi může jen kroutit hlavou, jejich původ je zahalen tajemstvím. Někdy se v nich bizarně odrážejí libůstky daného národa a do jiných jazyků jsou nepřenosné. Kde jinde než v národě vášnivých houbařů může vzniknout obrat
být ještě na houbách, tj. nebýt v dané době ještě na světě. Ani nám blízká němčina nemá nic podobného, tam člověk
tehdy ještě byl ve velkém rybníce. V angličtině však - abyste si nemysleli, že odbíhám od tématu -
člověk tehdy ještě byl třpytem v oku svého otce.
Na internetu lze nalézt zajímavou diskusi na téma obskurního anglického rčení
all my eye and Betty Martin, prvně doloženého koncem 18. století. Už tehdy byl jeho původ nejasný.
All my eye (doslova „celé moje oko“) samo o sobě znamená nesmysl či blbost. Ale co s tím
Bettym Martinem, popř.
Betty Martinovou? Diskutující se dohadují, zdali se za tím jménem skrývá oslovení sv. Martina (
beate Martine), nebo Panna Marie (
beata mater) a shodnou se jen na tom, že to jméno zřejmě kdysi kdosi připojil k první části rčení jen z rozmaru a že žádného kloudného konce se nedobrali a asi ani nedoberou. Český překladatel by jim na první pohled mohl závidět, protože oni se třeba nemusejí starat o to, jestli by to popřípadě měl být ten Martin, nebo ta Martinová. Kdyby se tím ale zabýval, zbytečně by ztrácel čas a hlavně se vydal cestou vedoucí jen k trapasu. „Celé moje oko a Betty Martin(-ová),“ na to by český čtenář jen zmateně třeštil oči. Čeština zde naštěstí má - zřejmě podle zásady oko za oko, zub za zub - pohotově po ruce pregnantní řešení, které si se svým anglickým protějškem nijak nezadá - a teď ať se zase potí překladatelé do jiných jazyků: Až naprší a uschne.
Článek převzat z portálu
www.lidovky.cz