18.6 2015
Léto pryč a zase jsem nebyl v Rumunsku. Nebyl jsem totiž v Rumunsku nikdy a chtěl bych se tam podívat. Různé okolnosti mi to zas připomněly. Jednak mi došla sůl, tak jdu do spížky pro novou a vidím, že balení je popsáno překvapivou trojicí jazyků — česky, bulharsky a rumunsky. V Rumunsku bych viděl nápisů mnohem víc, to by mě bavilo, rád si v cizině čtu všelijaké cedule a hádám, co znamenají. U rumunštiny, která je pozoruhodnou směsicí latinského základu se slovanskými i dalšími vlivy, by to bylo obzvlášť intelektuálně dobrodružné. Ale víte, čím je rumunština ještě? Rekvizitou zřejmě nejznámější tlumočnické scény v dějinách české kinematografie. A protože v tom filmu jde o školu, která zrovna začíná, máme tu aktuální námět.
Tlumočení a překládání v kinematografii, to by bylo téma na pořádnou studii! Možná by sem šlo zařadit už to, jak Vlasta Burian učil vyslovovat správně anglicky s horkou bramborou v puse. Nejvíc lidí si asi vzpomene na záhadný japonský slogan o totožném počtu třešní a višní, ale tam jde o jedinou větu. Zato ve scéně, která v sice obehraném, ale trvanlivém filmu Marečku, podejte mi pero! zobrazuje návštěvu rumunské delegace v československé továrně, jsou tlumočeny hned čtyři: Tak vás srdečně, přátelé, vítám u nás v závodě — Tohle je náš soudruh náměstek Kalivoda — Já se jmenuju Kroupa a jsem tady mistrem — Hujer, jděte si po svejch.
Ano, první tři patří k sobě, jen čtvrtá se poněkud vymyká. Známý je především její pseudorumunský překlad, který ve filmu zazní při detailním záběru na tvář tlumočníka. Méně se už ví, že celý předchozí dialog je tlumočením do skutečné rumunštiny. Máme tu vlastně hotový filmový gag, který nestojí pouze na závěrečných slovech, rumunštinu už jen simulujících, ale na tom, že tlumočník přeloží i větu, která není k překladu určena. A věřte, že každému, kdo někdy tlumočil, se v zápalu práce (nebo stresu z ní) něco podobného stalo. Mně mockrát. Když jsem třeba po dlouhých hodinách už jen otupěle překlápěl z jednoho jazyka do druhého, co zrovna slyším, a nějaký aktivní Čech se sám pokusil promluvit rovnou cizojazyčně, tak jsem to automaticky dal do češtiny — ač adresátem byl pochopitelně cizinec. Je to obdobná, jen převrácená varianta onoho pokynu Hujerovi k bleskovému odchodu.
Zrovna historku z natáčení o tom, jak tohle vzniklo, bych si rád poslechl. Vsadil bych se, že to nestálo ve scénáři. Tu čtvrtminutovou tlumočnickou roli si zahrál člen cimrmanovského ansámblu Jaroslav Vozáb, o kterém medailony říkají, že měl velké jazykové znalosti a profesně překládal, teprve dodatečně byl hercem. Jen se mi nedaří zjistit, které jazyky to byly. Uměl skutečně tak dobře rumunsky, jak ve filmu předvádí? Vymyslel si to nakonec všechno sám? Věřil bych tomu. Jiří Sovák alias Kroupa, Václav Lohniský čili Hujer i pan Vozáb jsou už mrtvi. Ale někteří lidé to snad vědí, pamětníků natáčení musí ještě být dost. *)
Léto pryč, začíná škola. Pochmurný, ne-li traumatizující čas. Nové třídy. V každé bude nějaký Tuček a Šlajs, Týfová i Hujer. Nemusí to být večerní průmyslovka, klidně libovolná škola kdekoli po světě, třeba i v Rumunsku. A to vám ještě povím, že z rumunštiny máme slova jako brynza a bača, což dokládá, že Valaši přišli z Valašska (ti zdejší z toho tamějšího). Brynza totiž znamená rumunsky sýr. Jakpak by se ale rumunsky řeklo třeba pěkné české sloveso hujeřit?
*****************
*)
Redakce těchto stránek se obrátila na několik pamětníků, kolegů a prátel pana Jaroslava Vozába, s dotazem, jak to bylo s jeho znalostí rumunštiny. A dostalo se nám odpovědi z nejpovolanějších:
Vážený pane Kautský, Jaroušek rumunsky neuměl,
ale do role se naučil, co potřeboval,
a zřejmě dobře.
Zdraví Vás
Z. Svěrák