Norská spisovatelka (a doktorka lingvistiky) Helene Uri, překládaná a známá i u nás, vyrazila loni v létě do ulic hlavního města Oslo na zajímavý výlet. Deník
Aftenposten ji pověřil, aby se podívala na zoubek jídelním lístkům v tamějších nejvyhlášenějších restauračních zařízeních.
Musela konstatovat, že mají mizernou úroveň. Jejich autoři se vyžívají v rádoby módních cizojazyčných výrazech, ale neumějí je správně napsat. Na kousky krájená slanina asi nezní (ani norsky) dost nóbl, ale jistě to pořád je lepší než „baconships“ (slaninové lodi) namísto zřejmě zamýšlených
bacon chips. Problémy mají tihle literáti i s pravopisem, tvaroslovím či rodovou příslušností podstatných jmen ve své mateřštině. Ve ctihodném podniku Grand Café, kam svého času denně docházel Henrik Ibsen, je to podle ní tak hanebné, že slavný dramatik by se obracel v hrobě, kdyby viděl jazyk, jaký tam hostům v jídelním lístku servírují. Zážitky ze své mise shrnula zlatými slovy: „Tohle je trapné. Je legrační, kolik peněz dávají za design jídelních lístků a za orchideje a bílé froté ručníky na záchodech, ale obyčejnou jazykovou korekturu se jim zaplatit nechce.“
Může ovšem být ráda, že není Češka, protože z podobné procházky by se vzpamatovávala hodně dlouho.
Autoři tuzemských jídelních lístků si zpravidla ani nedají tu práci, aby správně opsali názvy toho, co prodávají, a tudíž si u nich můžete dát třeba wisku (ne, můj překlep to nebyl) „Johny Wolker“. Mým prvním oblíbencem však zůstává „Jim Bim“, kterého jsem jednou objevil v nádražní hospodě někde ve Slezsku. Vysvětlovat, že ve Skotsku je to
whisky a v Irsku zase
whiskey, to už by člověk chtěl opravdu moc. Majitelé pochybných „italských“ restaurací zase nabízejí lahůdky jako „torteliny“, u zvlášť povedených hostinských si můžete k pití dát „Pilsner Urguel“ a jinde si zase vyberete některý z „cold drings“.
Krutým mukám je podrobována chudinka káva. Kavárníci by rádi oslnili neotřelými názvy, ale ani se neobtěžují otevřít slovník, kde by se dozvěděli, že café je to francouzsky, ale italsky je to
caffe, a beze studu vám nabídnou i „capucino“. Zcela původním a osobitým tvarem je „cafee“. Nad síly některých se zdá být i jednoduché německé
Kaffee či anglické
coffee. V posledních letech se u nás díkybohu prosazuje příjemný zvyk prodeje kávy přes ulici v kelímku, ale snad by si to mohli na výlohy napsat správně: hojně rozšířený nápis „coffe to go“ jako by napovídal, že nějaký výrobce propagačních materiálů zplodil zmetek a teď se ho zoufale snaží zbavit.
Téma překladů v gastronomii by vydalo na celou
Orientaci. Hodně nepovedenou zrůdičku jsem v zimě našel v Liberci: „fresch jogurt“. Čerstvý je německy
frisch, anglicky
fresh; „fresch“ není nic. Jogurt kupodivu nechali česky; anglicky je to
yogurt či
yoghurt, německy
Joghurt.
Zcela mimořádné dílo se ovšem podařilo jednomu hotelu na pražském Žižkově, který chtěl vyjít vstříc své dánské klientele a dal si přeložit jídelní lístek do dánštiny. Bohužel nevěnovali dostatečnou pozornost výběru překladatele, a tak namísto prosté informace, že si můžou dát kuřecí prsa, na nebohé Dány z jídelního lístku koukalo šokující tvrzení, že kuře je ňadra. Lepší kousek jste určitě nečetli, že ne? Pokud máte pocit, že ano, tak sem s ním; v tomhle případě se nechám trumfnout.
Robert Novotný********************
Článek převzat z portálu
www.lidovky.cz