V pátek 8. ledna odehrála Česká filharmonie v Rudolfinu vynikající koncert. Po přestávce oslavila letošního jubilanta Gustava Mahlera báječným provedením jeho Čtvrté symfonie a v první polovině večera představila dvě zajímavé ukázky soudobé americké hudby.
Člověk dostane chuť dozvědět se o těchto dílech a jejich autorech něco víc, a tak otevře program koncertu. Dá se do čtení, ale po několika řádcích začne kroutit hlavou a říká si, kdo proboha tohle překládal. Podívá se do tiráže, ale ta se mu kupodivu snaží nakukat, že to jsou původní české texty, jelikož je tam uvedená pouze překladatelka těchto českých „originálů“ do angličtiny.
Neumím si představit, že by nějaký aspoň průměrně kompetentní, při smyslech jsoucí rodilý mluvčí českého jazyka dokázal zplodit něco takového. Tipnul bych si, že to je splácané z propagačních materiálů a z toho, co se našlo na internetu, a následně „přeložené“ do „češtiny“, protože ty texty se jen hemží notorickými neumětelskými nedomrlostmi: špatné předložky, doslovný překlad frází, špatně používaná přivlastňovací zájmena, nadužívání trpného rodu, nepravé věty účelové...
O skladatelce Jennifer Higdonové se dozvídáme, že „kompozicí se zabývala ve svých jednadvaceti letech“. Vzhledem k tomu, že skládá hudbu doposud, tam dozajista mělo být
od svých jedenadvaceti let. Dočteme se tu taky, že „její dílo se stalo velmi oblíbeným u posluchačů a interpretů“. To zase je otrocký překlad anglické fráze
become popular. Vsadím se s kýmkoli o cokoli, že žádný Čech by tohle nikdy z úst nevypustil. Básník nám zde zřejmě chce říct, že -řečeno přirozenou češtinou - její dílo si oblíbili posluchači i interpreti, popřípadě že si u nich získalo oblibu.
Pozoruhodná je věta, že její „skladba (...) vznikla na objednávku Curtisova hudebního institutu ke svému 75. výročí“. Ale spíš to bude tak, že oslavencem byl ten institut, nikoli ta skladba.
O klarinetistovi, sólistovi večera, se tu píše, že „po studiích byl jmenován Mstislavem Rostropovičem hlavním asistentem v (...) orchestru“ - v tom aby se čert vyznal. Až anglický text člověku napoví, že M. R. ho jmenoval zástupcem prvního klarinetisty. Skladatel Alan Fletcher prý pro něj koncert napsal, protože ho fascinovala jeho „vzrušující flexibilita“, a v díle samotném „klarinet doprovází barevné obrazy tělesa, aby mysteriózní akordy (...) část (rozuměj první větu) uzavřely“.
Korunu všemu tento muzikolog, autor, překladatel a redaktor v jedné osobě nasadil týden nato v programu k dalšímu koncertu, kdy se hrála mj. skladba švédského skladatele Huga Alfvéna
Midsommarvaka neboli anglicky
Midsummer Vigil. Jistě, „Probdělá svatojanská noc“ ani „Bdění o svatojanské noci“ nezní dobře, ale „Svatojanská noc“ by snad úplně stačila; že bývá probdělá, to nejpozději při poslechu té hudby dojde i každému chytřejšímu psovi. Avšak „Hlídka uprostřed léta“, to vskutku nejde.
Česká filharmonie onoho americkomahlerovského večera dokázala, že když chce a hraje pod prvotřídním dirigentem, patří do absolutní světové špičky. A je škoda, že programy k jejím koncertům nepíše člověk vzdělaný v hudbě a vládnoucí kultivovanou češtinou.
Obyčejně si programy z koncertů schovávám, ale tyto dva musím vyhodit, aby od nich má sbírka nechytila vši.
--------------------------------------
Převzato z portálu www.lidovky.cz