18.6 2015
Ze španělských originálů El color de agosto (vyd. nakladatelství Ediciones Antonio Machado v r. 1989) a Anna el once de de marzo (vyd. nakl. Fundación Autor v r. 2006 ve sborníku Once voces contra la barbarie del 11-M) přeložila Šárka Valverde.
Vydal Institut umění- Divadelní ústav v Praze, 2011.
1. vydání, 63 stran. ISBN 978-80-7008-257-7
*************************************
Informace převzata ze stránek Divadelního ústavu http://www.divadelni-ustav.cz :
Jako 45. svazek edice Současná hra vydává Institut umění – Divadelní ústav (IDU) dvě nové hry významné současné španělské dramatičky Palomy Pedrero, autorky více než třiceti her. Čtyři její aktovky již vyšly v roce 2001 pod názvem Noci letmé lásky, nyní edice představuje další dva autorčiny dramatické texty – Barva srpna a Anna 11. března.
Barva srpna zachycuje zběsilý a vášnivý souboj dvou žen, malířek. Obě si při setkání po letech připomínají staré rány, dobré i zlé vzpomínky, které si ze svého bývalého přátelství uchovaly, obě se snaží i prostřednictvím podivné hry, která evokuje jejich společnou minulost, zvítězit. Láska a nenávist, talent, úspěch, citová závislost, svoboda – to jsou témata, která prostupují hru a která jsou viděna přiznaně ženským pohledem na svět.
Hra Anna 11. března je spojena s tragickou událostí. Ve čtvrtek 11. března 2004 ochromily Madrid výbuchy v příměstských vlacích metra na stanici Atocha, El Pozo a Santa Eugenia. Stalo se tak v ranní špičce a o život přišlo 191 lidí.. Paloma Pedrero byla mezi jedenácti španělskými dramatiky, kteří byli osloveni, aby tuto otřesnou událost ztvárnili dramaticky. Dne 11. března 2005 bylo v různých španělských divadlech uvedeno jedenáct krátkých divadelních her, jako připomenutí prvního výročí teroristického útoku. Anna 11. března byla jednou z nich. Tvoří ji paralelně se odehrávající příběhy tří žen se stejným jménem – Anna, které prožívají obrovskou úzkost, že se jejich blízký stal obětí atentátu.
Paloma Pedrero začínala jako herečka. Během studií na Univerzitě Complutense v Madridu spoluzaložila ve čtvrti, kde žila, nezávislou divadelní skupinu Cachivache (Harampádí), pro kterou začala psát divadelní hry a některé z nich později také režírovala. Získala řadu ocenění, mezi jinými cenu Tirso de Moliny (1987), cenu za nejlepší autorskou hru na IV. alternativním divadelním festivalu Madridský podzim (1994) nebo hlavní cenu na XIII. festivalu současného španělského divadla v Alicante (2005).