18.6 2015
Názvosloví živočichů upravují Houša, V. & Štys, P. (eds.): Mezinárodní pravidla zoologické nomenklatury. Praha, Academia 1987 a rostliny Mezinárodní kód botanické nomenklatury (Tokijský kód, aktualizovaný jako St. Louiský kód)
Preambule Tokijské nomenklatury
1. Botanika vyžaduje přesný a jednoduchý, botaniky ve všech zemích používaný systém nomenklatury, který se zabývá jak termíny označujícími hierarchickou úroveň (rank) taxonomických skupin nebo jednotek, tak vědeckými jmény vztahujícími se na jednotlivé taxonomické skupiny rostlin. Důvodem pojmenování taxonomické skupiny není vyjádření jejích znaků nebo historie, pojmenování má být dorozumívacím prostředkem na její označení a určení její hierarchické úrovně. Tento Kód se snaží zavést ustálenou metodu na tvoření jmen taxonomických skupin a současně zrušit a zamítnout jména, která mohou být příčinou omylů či pochybností nebo mohou vnést zmatky do vědy. Další závažnou úlohou Kódu je zabránit zbytečné tvorbě jmen. Jiná hlediska, jako absolutní gramatická správnost, pravidelnost anebo libozvučnost, víceméně převládající zvyk, ohled na osoby atd., jsou vedlejší, i když jistě důležité.
2. Základ systému botanické nomenklatury tvoří zásady.
3. Podrobnější předpisy se dělí na pravidla vysvětlená v článcích a doporučení. K pravidlům a doporučením jsou připojeny příklady, které je ilustrují.
4. Úkolem pravidel je zavést pořádek do nomenklatury z minulých období a usměrnit ji do budoucnosti. Jména, která odporují některému z pravidel, není možné nadále zachovat.
5. Doporučení se týkají vedlejších hledisek, jejich účelem je zavést větší uniformitu a jasnost zejména pro budoucnost. Jména, která odporují některému doporučení, není možno z tohoto důvodu zamítnout, ale nejsou to následováníhodné příklady.
6. Předpisy regulující způsob změny tohoto Kódu jsou uvedeny v posledním oddílu.
7. Pravidla a doporučení se vztahují na všechny organismy tradičně považované za rostliny, ať už fosilní anebo nefosilní, např. sinice (Cyanobacteria), houby včetně chytridiomycet, (Chytridiomycota), řasovek oomycety, (Oomycota) a hlenek (Myxomycota), fotosyntetizující Protista (jednobuněčné řasy) a jim taxonomicky příbuzné nefotosyntetizující skupiny (jednobuněčné organismy).
8. Pro některé skupiny rostlin jsou potřebné speciální předpisy: Mezinárodní kód nomenklatury pěstovaných rostlin – 1980, přijatý Mezinárodní komisí pro nomenklaturu pěstovaných rostlin; předpisy vztahující se na jména hybridů jsou uvedeny v Dodatku I (Čl. H1–H12).
9. Jediným oprávněným důvodem ke změně jména jsou buď hlubší znalosti faktů, vyplývající z adekvátního taxonomického studia, nebo nevyhnutelnost vyřadit pojmenování, které je v rozporu s pravidly.
10. Jestliže chybí vhodné pravidlo, nebo účinek pravidla je pochybný, postupuje se podle ustáleného zvyku.
11. Toto vydání Kódu nahrazuje všechna jeho předešlá vydání.
Pokud není uvedeno jinak, v tomto Kódu slovo „rostlina“ znamená jakýkoliv organismus, který botanici tradičně studují. (viz Pre.7).