18.6 2015
Pestrost přístupů by neměla zakrýt základní fakt, že dabing je špatný z principu. Jde o svévolný zásah do díla, které tak přestává být sebou samým," dočetl jsem se nedávno v jednom sloupku v časopise Týden. Přiznám se bez mučení: domluvím se sice jakžtakž několika jazyky, ale s filmy v originále mám potíž. Ba i v češtině mi občas kvůli šumům či nedbalé výslovnosti unikají repliky, natož v cizí řeči. Nic na tom nemění skutečnost, že za jiných okolností bych týmž slovům rozuměl. Není snadné se na film v jiném jazyce soustředit. Kdo ví, možná ani nejzkušenější tlumočníci nedosáhnou toho, aby vnímali film v originále tak hladce jako rodilí mluvčí. Co však mají říkat ti, kdo se cizím jazykům nenaučili? Podle kategorického odpůrce dabingu je dabing svévolným zásahem do díla. Pokud však nejste schopni vnímat původní dílo tak jako ti, kdo mluví jeho jazykem, pak už je účinek narušen tak jako tak.
A copak také titulky nezasahují svévolně do díla? Narušují obrazovou složku (jež je ve filmu obvykle hlavním prostředkem vyjádření, či ne?) a odvádějí pozornost diváka od plynulé podívané, jež by jinak mohla útočit přímo na všechny smysly. Do titulků se navíc většinou vejde jen část toho, co se řeklo v originále - jinak byste je neučetli.
Kdybychom uplatnili logiku svévolných zásahů do díla do důsledků, pak je špatným z principu každý překlad: copak má vůbec nějaký význam překládat čínskou poezii do evropského jazyka? Jen si ji hezky přečtěte v originále, ať nepřijdete o všechny skryté významy! V překladu - stejně jako v dabingu - zůstane pochopitelně vždy něco ztraceno, může se tím však i mnohé získat: ve šťastném případě může dílo zdomácnět (jako Mathesiovy volné převody čínských básníků), anebo dokonce i překonat originál. Film Knoflíková válka je u nás možná stejně oblíben jako ve Francii - a byl by snad v původním znění s titulky? Sotva.
Jistě, je dabing dobrý, pečlivě udělaný, a dabing špatný, odbytý. Proč však brojit proti tomu prvnímu? Upřímně řečeno devadesát procent všech filmů, jež se k nám dostanou ze zahraničí, zejména z anglofonní produkce, lze beztak stěží považovat za dílo v uměleckém slova smyslu, tudíž je celkem jedno, jak s nimi naložíte. A co s těmi kvalitními filmy? Jsme přece v oblasti umění, takže kus od kusu! Někde může dabing věci prospět, jinde spíš uškodit, to si žádá jemné posouzení.
Budeme opravdu tvrdit, že původní znění pomáhá učit se jazyku? Což se každý, kdo se podívá na italský film, chce hned učit italsky? V debatách o dabingu se jaksi samozřejmě mluví o angličtině a zapomíná se na to, že existují i jiné jazyky. Rozlišujme. Například v japonských snímcích se záběry táhnou a mluví se málo, navíc osobitá japonská filmová dikce se špatně převádí do evropských jazyků - nechme je tedy s titulky.
Na druhou stranu: chce snad někdo z obhájců původního znění tvrdit, že by se nad mnohomluvným seriálem M*A*S*H nebo rodinkou Simpsonových bavil lépe v anglickém znění, anebo dokonce s titulky, než když jsou výtečně nadabovány? Pokud ano, nechť si je tedy stáhne v originále z internetu nebo si je pustí ze zahraničních televizních kanálů! Ať mi však nekazí legraci. Už tak je jí čím dál méně.
Vyšlo 9.7.2011 v Lidových novinách