21.12 2016
Můj muž dělá triatlon. Tráví dlouhé hodiny v neoprenu nebo na kole, buduje kondici, ale jeho výkon se měří až během závodu. Tlumočení je tomu dost podobné. Nezáleží na tom, kolik toho umíme, ale na tom, jaký podáme na konkrétní akci výkon. To znamená, že stejně jako sportovci musíme trénovat.
Řečová centra sídlí v různých oblastech mozku. Zjednodušeně lze říct, že zatímco jedna oblast mozku zpracovává to, co slyšíme, jiná produkuje to, co říkáme. Propojuje je síť neuronů a vědci mluví o tom, že čím častěji jazyk používáme, tím jsou tyto dráhy rychlejší. Proto si slovní zásobu, kterou si zpracujeme před akcí, vybavíme rychleji, než kdybychom ji tahali z hlubších vrstev jazykové paměti.
Simultánní tlumočník pracuje s určitou mentální kapacitou, kterou má v daném okamžiku k dispozici a musí s ní hospodařit tak, aby něco vyčlenil na poslech a porozumění, pochopení myšlenky a záměru řečníka, překódování do cílového jazyka a něco mu zbylo na kontrolu toho, co v cílovém jazyce říká. To vše v ideálním případě, kdy se můžeme soustředit pouze na tlumočení a nevyplýtváme část okamžité mentální kapacity na kravatu řečníka nebo rušivé ťukání kolegy do klávesnice. Zásadní je, že je tato kapacita omezená a pokud přestává stačit, začínají nám ujíždět koncovky, nedokončujeme věty, dochází k interferencím nebo mlčíme. Je proto logické, že vše, co lze zpracovat v klidu doma, by se mělo zpracovávat doma, pokud to uvolní vzácné zlomky vteřin v kabině.
Příprava na tlumočení zdaleka neznamená jen vyhledat si slovní zásobu. Připravit se na tlumočení pro mě znamená, že a) dokážu porozumět, to znamená, že budu znát širší kontext a odbornou terminologii, a b) dokážu toto sdělení převést do cílového jazyka, to znamená budu umět mluvit stejným jazykem jako mí posluchači. Mluvit přirozeně je pro tlumočníka důležité, aby mu posluchač věřil. Proto v rámci přípravy čtu více v cílovém jazyce.
Hned na úvod je nutné říci, že příprava na konsekutivní tlumočení by měla být důkladnější než na konferenční kabinové tlumočení už z toho důvodu, že při simultánním tlumočení zpravidla máme k dispozici počítač, slovník a internetové připojení. Většinou tedy dokážeme neznámý termín rychle dohledat, buď sami, nebo to udělá kolega. U konsekutivního tlumočení máme jenom blok, tužku a pozorovatele. Listovat ve slovníku jednoduše není čas.
Simultánní tlumočení se dělá ve dvojici a je žádoucí, aby se příprava dělala také ve dvou. Osvědčilo se mi sdílení glosářů přes Google Docs, kdy do jednoho glosáře mohou přispívat oba tlumočníci. Glosář mám otevřený v kabině a dávám do něj termíny i v průběhu samotného tlumočení. Vzniká tak velmi dobrý podklad pro další tlumočení na stejné téma.
Příprava na konference vypadá zhruba takto. Známe program, známe řečníky, pořadatelé dodali třetinu prezentací a zbytek není a nebude. Co v této situaci může udělat tlumočník?
- Program – vypsat si u každého řečníka funkci ve zdrojovém i v cílovém jazyce, je to k nezaplacení, až je bude moderátor rychle představovat.
- Klíčové termíny, zkratky nebo název konference klidně vylepit na sklo kabiny – mít s sebou papírky post-it!.
- Prezentace – přečíst, dohledat terminologii a vepsat ji přímo do prezentace, včetně užitečných obratů.
- K panelům, kde žádné podklady nejsou, se snažím zjistit si základní informace k tématu.
Kdykoli mi v mailu přistane příspěvek psaný formou souvislého textu, v duchu pořadatelům ještě jednou poděkuji. Tlumočení z listu je zvláštní disciplína, která má klasickou formu tlumočení z listu s listem (pokud máte to štěstí, že jste se k tomu listu dostali) a formu extrémní, velmi oblíbenou mezi ruštináři (tlumočení z listu bez listu). Pokud ten list mám, vždy si ho doma přetlumočím od začátku do konce a s tužkou v ruce ho proškrtám tak, abych měla jasno, jak jsou jednotlivé informace řazeny za sebou, co je hlavní sdělení každé věty a které informace bych neměla vynechat.
Monotématické akce jsou jiné. Víme jméno přednášejícího, víme téma, ale podklady často nejsou. Cílem přípravy by mělo být zjistit si o řečníkovi co nejvíce informací – základní fakta profesního životopisu, publikované práce, zaměření, místo působení. Pokud je na YouTube, je to výhra, protože dopředu uslyšíte, jak mluví.
Případy, kdy víte téma a jméno člověka, kterého budete tlumočit, jsou nejvíce zrádné, protože se v přípravě musíte hlouběji ponořit do tématu, a je pouze na vás, abyste se pokusili odhadnout, o čem bude řečník mluvit. Jsou to přesně ty případy, kdy tlumočník stráví přípravou nejvíc času. Časovou náročnost přípravy obecně nelze odhadnout, protože hodně záleží na tom, jestli už se tlumočník s daným oborem setkal, nebo se ho musí učit od začátku. Příprava na konference s více řečníky je jiná než příprava na korporátní akce nebo semináře vedené jedním expertem, protože u konferencí je zpravidla širší rozptyl témat a tlumočník musí zpracovat prezentace dodané pořadatelem. U monotématických akcí jde příprava logicky víc do hloubky a předpokládá více samostatné práce.
U firemních akcí, jako jsou jednání s partnery nebo pracovní setkání zaměstnanců, je základem nastudovat si firemní web, seznámit se s portfoliem produktů a značek, zjistit, ve kterým zemích firma působí, kde má výrobní závody, kdo je ve vedení, jakou má misi, vizi, hodnoty.
Tím příprava na tlumočení nekončí. Je vždy možné udělat ještě něco navíc. Když se připravuji na zvlášť důležitou akci nebo vím, že toho vím o oboru příliš málo, nebo mám čas, pouštím si k tématu videa z YouTube. Nemusím u toho sedět, většinou stačí, když to vnímám při vaření nebo úklidu, v hlavě to zůstane.
Příprava zabere hodiny, ale vyplatí se, protože to funguje. Čím více práce udělám doma v rámci přípravy, tím rychleji bude můj mozek pracovat při samotném tlumočení, a tím lepší tedy bude výsledek. Jsou to ty dlouhé hodiny přípravy na jeden závod. Je to trénink jako každý jiný.
Ina Maertens
-