18.6 2015
S výjimkou knih Miky Waltariho není finská literatura v českém prostřední nijak masově známá. Pokud však dnes můžeme hovořit o slušné tradici, kterou překlad z finštiny u nás má, je to kromě průkopníků 19. a 1. poloviny 20. století především díky osobnostem, jako byl PhDr. Jan Petr Velkoborský (nar. 1934), který nás opustil na sklonku minulého roku.
J. P. Velkoborský se narodil v Banské Bystrici, maturoval v Hradci Králové a univerzitní studia absolvoval v Praze, kde pak jakožto redaktor, překladatel a učitel finské literatury dlouhá léta působil. Rodinný původ (jeho otcem byl Fráňa Velkoborský, rovněž překladatel a básník), studia teologie, češtiny a historie i dlouholetá práce nakladatelského redaktora v Albatrosu, to vše se odrazilo na mnohostranném záběru, s nímž ke svému překladatelskému poslání přistupoval. Byl představitelem toho nejlepšího možného přístupu k překladatelské práci, založeného na výborném ovládnutí výchozího jazyka neboli finštiny a schopnosti originální tvůrčí činnosti v češtině, hluboké znalosti historicko-politických i kulturních dějin Finska, neobyčejně fundovaném přehledu o vývoji finské literatury, schopnosti zasadit ji do širších, především evropských souvislostí i aktivním a neustálém zájmu o literární dění ve Finsku.
Šíře záběru byla typická i pro škálu autorů a textů, které Velkoborský do češtiny převedl. Překládal hlavně prózu, ale i drama a poezii. Pod jeho jménem najdeme jak překlady finských klasiků 19. a 20. století od Aleksise Kiviho po Eevu Kilpi a Daniela Katze, tak spisovatelů současných (např. autorů kvalitních bestsellerů jako Sofi Oksanen). Díky Janu Petrovi Velkoborskému se čeští čtenáři měli možnost seznámit i s tzv. okrajovými žánry finské literatury jako s tvorbou pro děti, detektivkami a humoristickými romány. Velkým přínosem byly fundované eseje, kterými mnoho překladů opatřil, ať už ve formě doslovu, předmluvy či autorova medailonu, kterými bylo možno překlady uvádět v revue Světová literatura, kam Velkoborský od 60. do 90. let aktivně přispíval. Měl dar vybírat a zviditelňovat v překladu i autory, kteří jsou dodnes i ve Finsku doceněni jen částečně, jako například skvělého esejistu a politicko-ekologického myslitele Erna Paasilinnu, bratra známějšího Arta Paasilinny, kterého Velkoborský mimochodem také uváděl do českého kontextu. A překládal i výše zmíněného Miku Waltariho.
Formou vyznamenání, medailí a čestných listin bylo Velkoborského dílo oceněno jak ve finském, tak v českém prostředí. Víc než po zásluze – bez nadsázky lze totiž říci, že Jan Petr Velkoborský byl dosud nejplodnějším překladatelem finské literatury do češtiny a jistě jeden z nejplodnějších překladatelů z finštiny v měřítku světovém.
Na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy vychoval Jan Petr Velkoborský několik generací finštinářů a mezi nimi i překladatelů, kterým přednášel finskou literaturu a kterým svou praktickou překladatelskou prací ukazoval cestu. K jeho žákům a kolegům se rádi hlásí i níže podepsaní.
Viola Čapková
Jan Čermák
Jan Dlask
Lenka Fárová
Markéta Hejkalová
Hikka Lindroos - Čermáková
Vladimír Piskoř
{Andrej Rády
}