(1) Slovník do cílového jazyka má dělat kvalifikovaný rodilý
mluvčí.
(2) Žádný slovník není úplný, jde vždy o výběr. Ten však
nesmí být ledajaký.
(3) Slovník má být v konečné podobě na jiných zdrojích
informace nezávislý, i když se implicitně a jako předchozí
znalost obvykle předpokládají (ideální je vycházet z
existujících popisů obou jazyků).
(4) Nepřeložitelnost neexistuje, existuje jen omezená
znalost slovníkáře: problémy se neházejí pod stůl, ale řeší dobrým příkladem a kontextem, když je nelze zobecnit jako
význam.
(5) Žádný slovník není bez chyb. Slovník je umění možného.
(6) Slovu neodpovídá slovo, ale heslu heslo s celým aparátem a vztahy.
(7) Ekvivalent je především sémanticko funkční, založený na aproximativní identitě úzu i systémové příslušnosti toho, co
se srovnává v obou jazycích. Skutečný úzus lze zjistit jen
studiem typické kolokability.
(8) Heslo a jeho informace má vyhovět potřebě uživatele a
povaze sledovaného jazyka, a proto může být svou povahou jak
nadslovní, tak podslovní. Je v průsečíku relevantních
vztahů paradigmatických a syntagmatických.
(9) Slovník je přítel, a ne učeně odpudivý povýšenec či
podvodník: přes velkou sumu vloženého umu a znalostí musí
vycházet vstříc, a ne mást či jen rozmarně napovídat,
nakusovat.
(10) Lepší jeden slovník než deset gramatik, je li dobře
udělán.
Převzato z článku
Františka Čermáka Dvoujazyčný slovník a korpus: některé poznámky.
Celý jej najdete na
http://ucnk.ff.cuni.cz/doc/korplex.rtf