18.6 2015
Učební text by se měl stát pro studenty mezikulturní komunikace (se zaměřením na překladatelství a tlumočnictví) průvodcem k výuce češtiny, kterou absolvují v prvních dvou letech svého studia. Ve stručné, maximálně kondenzované formě nabídne souhrn teoretického učiva (se zaměřením na základní pojmy-termíny a jejich vymezení). Výkladová kostra bude pak v jednotlivých kapitolách učebního textu doprovázena tím, na co se autorky chtějí hlavně zaměřit a co podle svých zkušeností k výuce nejvíce potřebují: množstvím praktických cvičení a textů určených k interpretaci, tedy pracovním materiálem, který se při seminářích nejvíce osvědčil (a v některých případech studenty i mimořádně zaujal).
První oddíl (autorka M. Houžvičková) bude rozvržen podle klasického schématu základních rovin jazykového systému. V kapitole Fonetika a fonologie budou zdůrazněny hlavní rysy českého hláskového systému (distinktivní rysy vokálů a konsonantů) a praktická orientace se promítne do probírání znělostních a výslovnostních asimilací, do návodu k fonetickému rozboru. Především tlumočníci jistě uvítají akcentování ortoepie (správné výslovnosti) v zařazených cvičeních. Kapitola nazvaná Morfematika přiblíží studentům české tvoření slov prostřednictvím výkladu o typech morfémů; podá instrukce k morfematickému rozboru a měla by napomoci tomu, aby pochopení morfematické struktury slova v některých případech vyloučilo pravopisné chyby (např. vina – viník – vinný – vinen…). V nejrozsáhlejší kapitole tohoto oddílu zvané Morfologie bude položen důraz na klasifikaci slovních druhů, na postupné probrání deseti slovních druhů s příslušnými gramatickými kategoriemi; cvičení pak budou jednoznačně soustředěna k jevům, které činí největší potíže a které mohou být pro překladatele a tlumočníky zvlášť důležité (jak skloňovat některá toponyma, jak od nich tvořit přídavná jména zeměpisná – např. od jmen Barma, Malta, New York, Bilbao aj.; jak psát složená adjektiva, např. česko-anglický, latinskoamerický vs. sociálně slabý…). Konečně kapitola o syntaxi v tomto oddílu se dotkne teorie větných členů, relevantních složek větného a souvětného rozboru, ale opět v ní převládne praktická orientace na syntaktickou interpunkci, ve které studenti často chybují (čárka na konci vložené vedlejší věty, rozlišení těsného a volného přívlastku aj.). Pozornost bude soustředěna i na slovosled (ve vztahu k aktuálnímu členění), na problémové jevy jako nepravé věty vztažné, nebo na to, jak se vyhnout anakolutům, zeugmatům a vazebným kontaminacím.
Druhý oddíl (autorka J. Hoffmannová) bude rozdělen na dva pododdíly, věnované stylistice a výstavbě textu; naváže na učební text Aleny Vrbové z r. 1998 Stylistika pro překladatele – texty a cvičení. V rámci úvodních výkladů přehledně shrne terminologii z oblasti klasifikace stylů, slohotvorných činitelů, slohových postupů a útvarů. Prostřednictvím výrazných ukázek předvede možnosti charakteristiky individuálních a skupinových stylů. Soustavně se bude zaměřovat na diference projevů mluvených a psaných, vzájemné křížení mluvenosti a psanosti; interpretační materiál k tomu poskytnou např. osobní dopisy, maily a zprávy SMS, internetové konference, ale i některé umělecké texty. Se zájmem o styl mluvených projevů souvisí důraz na specifiku výstavby dialogu – běžného (konverzace), institucionálního i dialogu v umělecké literatuře (význam forem podání řeči: přímá – nepřímá – polopřímá – neznačená přímá řeč). Pro výklad rozvrstvení národního jazyka a jeho stylistického využití nabídne učební text srovnání dvou nebo tří překladů téhož literárního textu do češtiny, které se liší způsobem a mírou využití prostředků knižních, nespisovných, expresivních atd. Výběrem časově odlehlých překladů bude umožněno i sledování vývoje češtiny a zastoupení diachronního aspektu v textových analýzách.
Dále bude postupně věnována pozornost jednotlivým funkčním stylům. Na ukázkách stylu administrativního bude možno sledovat komplikovanou syntax, neosobní vyjadřování i dvojznačnost některých formulací; z administrativních žánrů budou v popředí žánry nejvíce prakticky využitelné, jako je zápis nebo životopis. Pro práci s odborným stylem budou zařazeny návody k členění odborného textu, k odkazování a citování i k uvádění bibliografických údajů. Ukázky receptů a návodů umožní uvědomit si aspekt adresnosti textu, ohledu na adresáta. Pohyb mezi stylem odborným a administrativním bude zřejmý z ukázek překladů dokumentů Evropské unie do češtiny. Názornými příklady z díla největších českých esejistů bude představena specifika stylu esejistického. K charakteristice stylu publicistického budou využita zejména interview z novin a časopisů (jejich oscilace mezi psaností a mluveností, spisovností a nespisovností), budou zařazeny i ukázky publicistiky bulvární. Reklamní texty poskytnou možnost analyzovat prostředky manipulace s adresátem a mystifikační postupy. Výběrem ze současné inzerce bude poukázáno na problém genderové korektnosti. U stylu řečnického bude položen důraz na poznání jednotlivých rétorických figur a ovládnutí příslušné terminologie. Interpretace textových ukázek se soustředí na projevy našich významných státníků a na vyjadřování politiků (tedy na texty, jaké budou studenti pravděpodobně při své práci překládat nebo tlumočit). U stylu uměleckého bude pozornost věnována hlavně vícejazyčnosti, využití různých kódů (jazyků i variant). A názornými příklady budou představeny i věkové styly, tj. generační rozdíly ve vyjadřování.
Druhá část druhého oddílu bude věnována různým aspektům výstavby textu: jeho sémantice, motivaci jeho členění horizontálního i vertikálního a prostředkům jeho soudržnosti (koherence a koheze), textového navazování. Bude zdůrazněna role tematických posloupností, koreferenčních mechanismů, koheze spojkové a lexikální, a specifické uplatnění těchto prostředků ve výstavbě dialogu. V rámci textové syntaxe budou sledovány i modifikace syntaktických konstrukcí v textu (elipsy, vsuvky, parcelace atd.). Prostřednictvím veskrze praktických a aktuálních textů se učební text pokusí přiblížit pragmatickou problematiku zdvořilosti, přímých a nepřímých řečových aktů. Především na ukázkách umělecké literatury budou předvedeny typy a postupy intertextuality. Nebude opomenuto u studentů velmi oblíbené téma, funkce různých typů paraverbálních a mimojazykových prostředků (gest, mimiky, pohybů) ve výstavbě textu.
Na závěr učebního textu budou zařazena ještě některá doplňková, univerzálně využitelná cvičení, týkající se korektury textu nebo úpravy nevhodně stylizovaných a z různých důvodů špatně srozumitelných vět.
=====================================================
Studijní opora je připravována v rámci projektu "Inovace a rozvoj studijního programu Překladatelství a tlumočnictví na Ústavu translatologie Filozofické fakulty Univerzity Karlovy v Praze" financovaného v rámci Operačního programu Praha - Adaptabilita z Evropského sociálního fondu a spolufinancovaného Hlavním městem Prahou pod reg. číslem CZ.2.17/3.1.00/32137.