EWALD OSERS (1917 - 2011)

Dr.h.c.phil. Ewald Osers BA, FRSL, se narodil v Praze 13. května 1917. Na pražské německé univerzitě studoval chemii, nicméně před protektorátem byl nucen odjet na doporučení profesora Heyrovského do Anglie, kde trvale žije od roku 1938. V Anglii studoval ruštinu a slovanské jazyky, po celou dobu války i v poválečném období spolupracoval s BBC v monitorovací službě, společně s Pavlem Tigridem a Karlem Brušákem řídili a přispívali do anglo–českého kulturního sborníku Review 41 až 47.

Ewald Osers překládá do angličtiny a němčiny. Českou poezii do němčiny překládal již před válkou pod pseudonymem Walter Hart. V letech 1937–1938 publikoval v pražských německých novinách Prager Presse a v čtvrtletníku U skupiny Blok překlady Josefa Hory, Františka Halase, Vítězslava Nezvala, Óndry Lysohorského a dalších básníků. Svou první antologii soudobé české poezie Modern Czech Poetry vydal v roce 1945, po válce začal intenzivně překládat českou literaturu do angličtiny. Kromě češtiny překládá také z němčiny, slovenštiny, ruštiny, bulharštiny a makedonštiny. Přeložil na 160 knih, z toho přes padesát sbírek poezie. Publikované překlady básní čítají přes 2000 položek. Odborné a čtenářské veřejnosti v Británii, USA, Kanadě, Austrálii a v dalších anglofonních zemích představil Jaroslava Seiferta, Jana Skácela, Vítězslava Nezvala, Egona Hostovského, Ivana Klímu, Karla Čapka, Josefa Hanzlíka, Miroslava Holuba, Antonína Bartuška, Óndru Lysohorského a další. Sám Seifert a komise pro udělování Nobelových cen Švédské královské akademie uznávali, že Osersovy překlady sehrály důležitou úlohu při rozhodnutí o udělení Nobelovy ceny českému básníkovi v roce 1984.

Univerzita Palackého v Olomouci udělila Ewaldu Osersovi v roce 1990 čestný doktorát (Dr.h.c.phil.).
Prezident České republiky Václav Havel mu předal při příležitosti státního svátku v roce 1997 Medaili Za zásluhy II. stupně.
V červnu 2001 převzal z rukou ministra zahraničí ČR cenu Jana Masaryka Gratias agit, udělovanou bohemistům šířící dobré jméno české kultury v zahraničí.

Ewaldovi Osersovi bylo uděleno mnoho dalších zasloužených ocenění. V květnu 2007 oslavil v plném tvůrčím rozletu devadesáté narozeniny. Tomuto výročí a hlavně Osersově celožitovní tvorbě jsme v čísle 84/2007 časopisu ToP(tlumočení-překlad) otiskli dále uvedený medailon, který uspořádal Zdeněk Vaníček.




EWALD OSERS: „Verše se dají překládat jen z lásky“

Kdykoli se mi z telefonu ozve: „Tady Ewald,“ nevnímám, že mi volá skvělý překladatel poezie různých národů. Mně se prostě hlásí spolužák z gymnasia ve Štěpánské ulici, světlovlasý chlapec s chytrýma očima, výborný žák a celoživotní kamarád. A teď je tomuto mezinárodně uznávanému básníkovi 90 let! To tedy ráda gratuluju.
Lenka Reinerová

Dom
Ewald Osers

Säulen wachsen in das Schweigen,
Spriessen aufrecht durch den Raum,
Pfeiler dehnen sich und neigen,
Und sie gleichen in den Zweigen
Einem grossen Baum.

Und sie wurzeln schwer im Boden,
Doch sie heben den Basalt,
Und sie blühen auf nach oben,
Und wenn sich ihr Mark verwoben,
Ist es wie ein Wald


Chrám sv. Víta

Sloupy rostou do mlčení
v pološerém tichu tom,
pilíře se vypínají
a koruny vypadají
jak veliký strom.

Pevně v zemi zakotvený,
vzhůru těžký kámen nese,
a když větve rozkvétají,
nahoře se prolínají,
stojíme jak v lese.

Od data zveřejnění této básně Ewalda Oserse uplynulo již třiasedmdesát let. Tehdy, kdy se Osersova vůbec první báseň objevila v listu Prager Tagblatt, bylo autorovi sedmnáct roků. A tak slavíme Ewaldovu kulatou devadesátku, které se uprostřed práce a v mladickém elánu oslavenec dožil 13. května; přiznejme se, že se tomuto jubileu dá dost stěží uvěřit.

Ewald devadesátníkem? Nevěřím.
Autor, který píše jazykem, jimž mluví jen velice málo lidí, má jen nepatrnou naději, že osloví i čtenáře mimo vlastní zemi. Branou do světa v takovém případě je především angličtina, řečeno osobněji, tu bránu otevírá či přivírá především autorův překladatel do angličtiny. (Příklad z mé zkušenosti: na všech mých knížkách vydaných v řečích dálného východu vedle titulu v čínštině, korejštině či japonštině je uveden titul anglického překladu, po češtině ani stopa.) Měl jsem to štěstí, že mé první knížky překládal do angličtiny Ewald, kterého neváhám nazvat geniálním překladatelem, má pro tuto profesi všechny potřebné překlady. Ovládá naprosto perfektně oba jazyky (ovládá jich samozřejmě víc a ze všech a do všech překládal), je sám básníkem, to znamená, že ho pánbůh obdařil „sluchem“ pro melodii autorovy řeči, kterou je tak důležité převést z jednoho jazyka do druhého. Navíc přeložil na půldruhého sta knih, je tedy z překladatelů ten nejzkušenější. Nechci psát o tom, jak skvěle převedl do angličtiny mé knihy, protože se jedná jen o obyčejnou prózu, ale psal jsem předmluvu k Ewaldovým překladům Skácelových veršů a tak jsem se probíral texty originálu i překladu. Skácel byl mistrem českého jazyka, jedním z našich největších moderních básníků a přeložit jej, svede jen ten, kdo mistrně ovládá i jazyk, do něhož překládá, a navíc má zmíněný „sluch“. Osersovy překlady jsou opravdu kongeniální, jsem si jist, že jako všechny jeho ostatních překlady, kterých za jeho požehnaný věk bylo opravdu požehnaně.
Ať ho při oslavě jeho devadesátin, (což každému, kdo ho zná připadá neuvěřitelné), těší vědomí, že tolika českých spisovatelům otevřel ty zmíněné dveře do světa.
Ivan Klíma

Ohlížíme-li se za dlouhou a především až neuvěřitelně plodnou životní a zdaleka neuzavřenou dráhou muže, překladatele, který se v plné svěžesti a uprostřed neúnavné práce může vykázat úctyhodnými 160 přeloženými knihami, k nimž jistě ještě přibudou další, a více než 1600 publikovanými překlady básní (z češtiny, z jiných slovanských jazyků, z němčiny) s velkou úctou a s obdivem si připomínáme literáta, o jehož poezii se pochvalně vyjadřují naší přední spisovatelé a básníci, literární vědci a badatelé a také překladatelé v čele s veleknězem překladu největších anglických dramatiků profesorem Martinem Hilským.

Milý Ewalde,
{před rokem či dvěma jsem měl tu čest a potěšení natočit s Tebou a Tvou českou spolupracovnicí Ivanou Bozděchovou rozhovor o překladu pro Český rozhlas 3-Vltava. Na konci pořadu přišla na přetřes otázka, jaký je vlastně smysl literárního překladu. Hovořili jsme o lecčems. Například o tom, že překlad je cosi jako otevírání oken do jiných krajin a jiných světů. Nebo o tom, že překlad je dialog dvou řečí a dvou kultur. Také o tom, jaké postavení má překlad u nás a jaké v Anglii. Mnoho velkých slov padlo ve snaze sdělit posluchačům naše přesvědčení o kulturním významu překladu, o jeho obtížnosti, o jeho ztrátách a nálezech, dokonce o jeho originalitě. A pak do krátké pauzy těsně před koncem pořadu jsi prohlásil, že překládáš hlavně proto, že Tě to nesmírně baví.
Nevím, zda budeš souhlasit, ale pro mne to znělo jako krédo. Až na to, že „krédo“ je velmi vážné slovo, vyžadující vážný tón hlasu a vážný výraz tváře, ale Ty, překladatel světové proslulosti, jsi je pronesl mladickým, dokonce trochu klukovským a uličnickým tónem, s onu špetkou ironie a sebeironie, která k Tvé osobnosti patří}.
Kalendář, s nímž je většinou obtížné polemizovat, připomíná, že letos v květnu Ti bude devadesát let. Je to od Tebe mladická nerozvážnost, jak by řekl Shakespeare. Patřím k mnoha Tvým obdivovatelům, kteří si myslí, že je velké štěstí pro českou literaturu a zvláště pro českou poezii, že její přední překladatel do anglického jazyka je tak dobrý, tak skvělý člověk.
Vše dobré a veliký dík za vše.
Martin Hilský

Ačkoli sám Ewald Osers skromně klade počátek své systematické práce na poli propagace české slovesnosti v anglicky mluvícím světě až do let druhé světové války, kterou již prožil ve své druhé vlasti v Anglii, zajímal se o naši literaturu a obzvláště o poezii od jinošských let. Prožil je v Praze, která se stala oslavencovou celoživotní vášnivou láskou. Sám o tom říká, že před čtením Nezvalových surrealistických básní (Nezvala vždy miloval a obdivoval) o Praze se díval na Prahu pouze vlastníma, ač zamilovanýma, očima; nyní, prochází-li se Prahou – a prochází se jí při každé své návštěvě – vidí ji současně svýma i Nezvalovýma očima, že je obohacen básníkovou vizí města.


Památník národního písemnictví
Ewald Osers

Vzpomínka na ten pohled nepomine:
v rámu okna Strahovského kláštera,
napůl v pohledu z ptačí perspektivy jak na staré rytině,
svažuje se do zlatého slunečního svitu starobylé město.
Uprostřed Hrad a katedrála.
Dole vpravo řeka s dvojím ohybem,
stříbrnou stužkou spínající pět šest mostů,
poblíž, nalevo, pevný prs
chrámu svatého Mikuláše.
Celé scenérie vsazena do nádherné zeleně.

To je to pravé místo pro mé spisy,
až se v nich dny sejdou.

Ve svých pamětech s názvem Loňské sněhy, které v českém překladu Ivany Bozděchové vydalo v roce 2004 nakladatelství Univerzity Karlovy v Praze Karolinum, Ewald Osers poutavě vypráví o svém příchodu do Anglie v roce 1938, která se stala jeho domovem. Z původního záměru vystudovat tu chemii (na doporučení pozdějšího nositele Nobelovy ceny profesora Jaroslava Heyrovského) se nakonec vydal na dráhu pracovníka BBC a své překladatelské mistrovství také věnoval své celoživotní vášni – literárnímu překladu.

Ewalda Oserse – překladatele – jsem znal dávno předtím, než se z nás stali kolegové a přátelé. Oba jsme vyrůstali v Praze, oběma se nám podařilo odejít před německou okupací z Československa.
Anglie se pro nás oba stala druhou vlastí. Poznali jsme se ale teprve v padesátých letech minulého století, kdy jsme oba pracovali pro BBC. To už jsme se potýkali s dospělými povinnostmi o rodiny, a samozřejmě hlavně o střechu nad hlavou – zde Ewald mnohonásobně vedl: potvrdil, že české ručičky jsou skutečně zlaté. Má po celém světě spoustu obdivovatelů coby překladatel, ale málokdo ví, že je také zručným zedníkem. U jeho domku stojí dodnes garáž, kterou si vlastnoručně postavil před půl stoletím! Byl vůbec velmi fyzicky nadaný, také sportovně, hlavně jako lyžař. Osobně mohu potvrdit, že umí dobře plavat, stavět stany a hasit lesní požáry v Agde, zde jsme kdysi společně s rodinami tábořili.
Prožili jsme spolu počáteční období studené války – Slánskiádu, Stalinovu smrt, XX. sjezd KS SSSR, Maďarské povstání. Vše to Ewald zpracoval jako analytik BBC s pozoruhodnou objektivitou. Po mém odchodu z BBC jsme na delší čas ztratili kontakt. Až v devadesátých letech, když jsem Ewalda spatřil na obrazovce při přenosu udělování státních vyznamenání. Scházíme se pravidelně, když navštíví Prahu, a je to vždy příjemné a inspirativní setkání.
Ewalda Oserse si velmi vážím – je to důsledný, velmi houževnatý a totálně přímý člověk.
Prof. Dr. Otto Pick


Inventas vitam juvat excoluisse per artes
Osersovy literární překlady špičkové úrovně stály také za historickým rozhodnutím Královské švédské akademie věd, která v roce 1984 udělila Nobelovu cenu za literaturu Jaroslavu Seifertovi. Měla před sebou Osersovy překlady Seifertovy poezie The Plague Column z roku 1979 a An Umbrella from Picadilly, který vyšel v roce 1983. S Jaroslavem Seifertem seznámil Ewalda Oserse básník Jaromír Hořec.

Milovník české poezie
Se jménem EWALD OSERS jsem se poprvé setkal již na konci třicátých let. Patřil tehdy do skupiny básníků a překladatelů, kteří se seskupili kolem revue BLOK. Hlásili se tam k ideám sociálního umění a poezie. Kromě vlastní básnické tvorby, inspirován porozuměním pro základní hodnoty moderního básnictví, určil si své jistoty v překladatelské činnosti, jež vyvrcholily překlady nositele Nobelovy ceny za literaturu – Jaroslava Seiferta.
Když jsem přítele Ewalda uvedl do Seifertova bydliště v Břevnově na Ladronce – ještě v krutých dobách „husákovského socialismu“ – bylo znát, s jakou oddanou láskou překladatel vnímal tvorbu tohoto básníka. Seifert své přeložené básně radostně komentoval.
Škoda, že část české poezie přeložené do angličtiny zůstává zatím nevydána a bez podpory grantů, neboť Osers, milovník naší literatury, učinil mnoho pro „zevropštění“ české poezie.
Jaromír Hořec

Evropský rozměr celoživotního oslavencova překladatelského díla se netýká jen české literatury. Svědčí o tom kupříkladu obdiv slovenského básníka Milana Richtera.

Sedemdesiat rokov prekladania – a stále nie dosť
Ewald Osers – dnes už legenda európskeho prekladateľského umenia! Jeho preklady zo slovenčiny? Už ako študent sa zaujímal o dielo Laca Novomeského a Emila Boleslava Lukáča. Vtedy či krátko nato vyšlo mu niekoľko prekladov do nemčiny v kultúrnej prílohe Prager Presse. Prvé anglické verzie slovenských básní publikoval v literárnom periodiku Review 42 (Novomeského báseň Aeroplán). Pravdepodobne koncom 60. rokov začal prekladať poéziu Miroslava Válka, v 80. rokoch preložil niekoľko básní Milana Rúfusa a koncom okolo r. 1988-1989 aj niekoľko mojich textov, ktoré publikoval v lete 1990 v London Magazine. V r. 1996 vydal výber z básnických textov M. Válka THE GROUND BENEATH OUR FEET a iba nedávno (na konci r. 2006) vyšiel v USA výber z poézie M. Rúfusa AND THAT'S THE TRUTH, do ktorého prispel prekladom 34 básní slovenského moderného klasika. V týchto týždňoch vychádza v istom britskom vydavateľstve Osersov preklad dokumentárneho autobiografického románu Alfréda Wetzlera ESCAPE FROM HELL (pôvodné slovenské vydanie Čo Dante nevidel vydal autor, jeden z dvoch utečencov z koncentračného tábora Osvienčim, pod svojím pseudonymom Jozef Lánik). Je to pravdepodobne jeho stopäťdesiaty knižný preklad.
Ale deväťdesiatnik Ewald Osers, ktorý svojou vitalitou a bystrosťou myslenia pripomína skôr štyridsiatnika, toho nemá dosť. Práve sa pustil prekladať moju novú divadelnú hru FROM KAFKA'S HELL-PARADISE. Dopekla aj s takou vitalitou! My štyridsiatnici a päťdesiatnici sa môžeme hanbiť!
Milan Richter

Se všemi, kteří se v této stati podělili o vzpomínky a kteří tu blahopřejí Ewaldu Osersovi k tomu, co se bez větší fantazie obvykle nazývá „významným životním výročím“, bych i já chtěl svému příteli, smím-li snad i neskromně říci kamarádu, Ewaldovi, popřát hodně dalšího elánu do jistě ještě mnoha překladů.

Milý Ewalde, nikdo jiný než lord Emmanuel (Manny) Shinwell, když mu bylo sto let, řekl, že „život mezi devadesátkou a stovkou nebývá příliš vzrušující a proto je to ten pravý čas na koníčky a záliby…“ A tak Ti přeji, abys sis – k prospěchu nás všech – těch koníčků a zálib ještě hodně užil! Jak výstižně říká Milan Richter: „Deväťdesiatnik Ewald Osers, ktorý svojou vitalitou a bystrosťou myslenia pripomína skôr štyridsiatnika, toho nemá dosť!“

Zdeněk Vaníček