Dnes má svátek svatý Jeroným, který přeložil bibli do latiny. Díky tomuto počinu se stal patronem překladatelů a i na jeho počest se dnes slaví Mezinárodní den překladu. Českou překladatelskou komunitou před prázdninami zahýbal článek Kristýny Mališové Tohle řemeslo není pro mladý, v němž mladá překladatelka popisuje svůj typický pracovní den. S velkou upřímností a naivitou líčí překladatelskou profesi jako mizerně placenou činnost, kterou může dělat skoro každý, kdo umí nějaký cizí jazyk. Stačí mít po ruce internet a občas si vypomoct překladačem na Googlu. Odborných znalostí netřeba, a protože konkurence je obrovská, bere se každá zakázka, která (bohudíky) přijde, bez ohledu na to, jestli mám k překladu z příslušného oboru náležité znalosti. Po dni plném namáhavé práce autorka článku uléhá s pocitem, že "tohle řemeslo není pro mladý", protože si za celý den vydělala sotva na slanou vodu a až bude muset živit rodinu, nebude si moci tento "luxus" dovolit.
Článek vyvolal velké polemiky v diskusi, na Facebooku i v uzavřené skupině členů Jednoty tlumočníků a překladatelů. Jedni autorce tleskali, že jim mluví z duše, druzí protestovali, že článek hrubě zkresluje naše povolání a vyzývali JTP, aby k němu vydala stanovisko. Bohužel - jak jsem si za léta členství v této profesní organizaci stihla povšimnout - překladatelé nejsou moc ochotní táhnout za jeden provaz, a tak kromě jednoho kolegy, který důsledně argumentoval pod oním článkem, nikdo na obhajobu pravdivého obrazu poctivě vykonávaného překladatelského řemesla nevystoupil.
Těžko se potom můžeme divit, že veřejnost má o naší práci velmi zkreslenou představu. Nedávno mi volal jeden pán a odehrál se mezi námi zhruba tento rozhovor (bylo to ve čtvrtek):
- Dobrý den, příští pátek se hlásíme do výběrového řízení a potřebovali bychom přeložit z angličtiny podklady pro dokumentaci.
- Kolik toho je?
- Asi sto stránek.
- No, to je opravdu hodně. Já jsem bohužel vytížená, ale můžu se poptat mezi kolegy. I když sto stránek do týdne, nevím, nevím.
- Vy mi nerozumíte, ten překlad bych potřeboval maximálně do pondělka, v pátek už musíme odevzdat anglickou verzi!
- No tak to hodně štěstí, ale sto stránek za víkend není reálné. Máte jedinou možnost, zadat to agentuře, která text rozdělí mezi několik překladatelů. Ale za výslednou kvalitu neručím.
To se pánovi nechtělo, možná už agentury poptával a zjistil, kde se pohybuje cena. Chvíli jsme se ještě bavili, snažila jsem se mu vysvětlit, co takový překlad obnáší, že doporučená cena začíná na 350 Kč za normostránku, ale každý překladatel to má samozřejmě jinak... Nakonec jsme se dohodli, že zadám poptávku kolegům do JTP, třeba někdo bude ochotný v tom něco podniknout. Na můj poslední dotaz: "A jaký je váš rozpočet?" bylo chvíli ticho, pak pán vyhrkl: "No asi pět tisíc." Spolkla jsem poznámku o tom, že se hlásí do výběrového řízení v odvětví, kudy ročně protečou miliardy, a nezvládá násobilku, vysvětlila mu, že za tuhle cenu to opravdu nepůjde, a rozloučili jsme se. Jestli pochodil jinde, netuším.
Směšné představy o cenách nemají jenom laici, ale i překladatelské agentury - ty je bohužel mají podložené praxí, že se nakonec vždycky najde někdo, kdo zakázku odvede, bez ohledu na výslednou kvalitu. Na jaře u mě jedna slovenská agentura poptávala odborný překlad z francouzštiny. Nabízená cena byla velmi nízká. Když jsem namítla, že mi nabízejí jen o málo víc, než kolik já platím své paní na úklid, dostalo se mi odpovědi, že zákazník má malý rozpočet a oni přece také musejí z něčeho žít. Že z něčeho žít musím i já, to jim z té rovnice nějak vypadlo. A jak přišli na to, že by měl vysoce kvalifikovaný odborník pracovat za plat uklízečky?
V málokteré branži je zvykem, že by si zákazníci přímo diktovali cenu služby, kterou požadují. Přitom nikoho nenapadne říct v autoservisu: "Vy si účtujete tři stovky na hodinu, to neexistuje, dám vám jenom stovku." Nikdo si netroufne jít do zlatnictví s tím, že chce, aby mu prodali zlaté hodinky, když má sotva na řemínek. Ale diktovat překladatelům, kolik smí stát jejich práce, je naprosto běžné.
Za šestnáct let, co jsem v oboru, se ceny překladů zvedly jen minimálně. Těch komerčních, sazby literárních stagnují už léta, a nebýt lásky překladatelů k literatuře a zájmu o dané autory a témata, překladová literatura by u nás nemohla vycházet. Mohlo by se tedy opravdu zdát, že překladatel nemá jinou možnost, než jako Kristýna Mališová dvanáct hodin denně dřít za pár šupů, aby na konci měsíce bylo z čeho zaplatit složenky. A pokud chce člověk založit rodinu, postavit dům nebo cestovat, pak tohle řemeslo skutečně není pro mladý.
Jenže ono je to trochu jinak. Tohle řemeslo především není pro každýho. Nestačí trochu umět cizí jazyk, nestačí ho ani umět hodně dobře, překladatel musí v prvé řadě mistrně ovládat svou mateřštinu. Musí v ní umět nejen dobře mluvit, ale výborně psát a dokonale ovládat její pravidla. Musí se orientovat v kultuře a reáliích výchozího jazyka. Musí mít dobrý přehled a znalosti v oborech, na které se specializuje - jestli někdo tvrdí, že přeloží jakýkoli text, tak je lhář, jestli někdo bere zakázky ze všech oborů, i z těch, o nichž nemá ánunk, tak je diletant a radši od něj dál. Překladatel by měl ovládat informační technologie a držet krok s vývojem, ať jde o slovníky, informační zdroje, odborný software nebo sociální média. Překladatelství znamená neustálý rozvoj, neustálou práci na sobě, neustálé učení se novým věcem. Ale když to děláte dobře a poctivě, není pro vás práce zdrojem frustrace, ale uspokojení, a v konečném důsledku i slušných peněz. K odborníkům, kteří podávají vynikající a spolehlivý výkon, se zákazníci rádi vracejí a jsou ochotni si za jejich služby připlatit.
S tím souvisí i druhá stránka věci - překladatelství je v naší zemi volná živnost. Překladatel je tudíž vlastně podnikatel, což spousta kolegů ještě nepochopila. Kdo se neumí prodat, ale omezí se na to, že rozešle životopis po agenturách a pak sedí s rukama v klíně, hypnotizuje telefon a mailovou schránku a fňuká, že práce je málo, konkurence obrovská a ceny nízké, ten by se opravdu měl porozhlédnout po něčem jiném. Ano, konkurence je obrovská, ale práce je spousta, a když jste dobří a schopní, můžete si zajistit její dostatečný přísun za důstojné ceny. Vybudovat si jméno jako zavedenou značku ovšem stojí spoustu úsilí a nepovede se to ze dne na den. Ale to platí ve všech oborech stejně.
A tak přeji kolegům k našemu svátku spoustu krásné práce a osvícených klientů. A vás ostatní prosím, abyste se někdy zkusili zamyslet, kolik práce dalo přeložit knížku, u které se právě smějete, nebo reklamní slogan, pod jehož vlivem si právě kupujete nový mobil nebo tenisky. A jestli umíte cizí jazyk, zkuste si sami přeložit třeba jen kousek novinového článku. Zjistíte, že to není tak snadné, a možná jednou nebudete překvapení, že si váš překladatel cení svou práci víc než vaše paní na úklid.
*******************************************
Se svolením autorky převzato z blogu na iDNES: http://demlova.blog.idnes.cz/clanok.asp?cl=428724&bk=18244