{{Migrační krize je poslední dobou v českém tisku téma číslo jedna. S ní se v českém prostředí vyrojilo mnoho informací o tom, co se děje v různých státech EU po příchodu muslimského obyvatelstva. V českém tisku se můžeme dočíst z několika pozitivních článků a mnoha negativních o situaci v Německu a v dalších státech, kam dorazilo muslimské obyvatelstvo. Ve zprávách a komentářích pod nimi můžeme číst zprávy, které v sobě mají zášť vůči Arabům a muslimům vůbec.
}}
Je pochopitelné, že situace v Německu je po příchodu více než milionu muslimského obyvatelstva z hlediska sociálního, finančního a dalších faktorů kritická, ale pro mne je trend vzrůstající nesnášenlivosti v ČR stejně nepochopitelný. V ČR je jen malá komunita Arabů. Někteří z nich zde vystudovali či studují vysoké školy a pracují v různých společnostech, nebo mají vlastní podniky. Jsou mezi nimi slušní lidé, kteří tu mají své rodiny. Jejich partneři jsou často českého původu, všichni umějí výborně česky. V každé komunitě najdete lidi, kteří páchají trestnou činnost. Je to přirozený společenský jev a nemá to nic společného s národností či státní příslušností.
Musíme si uvědomit, že Česká republika nebyla a není cílovou zemi pro arabsky mluvící, protože zde nemají kořeny a nemají zde své širší rodiny. Většina zde žijících Arabů tady zůstala, protože si zde založili rodiny a mají české partnery. Někteří z nich praktikují islám, ale někteří ne. Česká republika není pro arabské obyvatelstvo tak atraktivní zemí také proto, že máme velmi přísné imigrační zákony a český jazyk je velmi těžký.
Populisté v ČR šíří nenávist vůči muslimům a argumentují tím, že muslimové chtějí zotročit, chtějí zneužít naše ženy, chtějí zneužít náš systém a my jim to nesmíme dovolit. Populisté typu doc. Konvičky a spol. by Araby nejraději poslali do koncentračních táborů. Je třeba říci, že svoboda slova patří každému z nás, ale způsob prezentace nesnášenlivosti, která se objevuje v českém prostředí proti muslimům, mnohdy připomíná nesnášenlivost vůči Židům ve 20. a 30 letech minulého století - za všechno špatné v Německu mohli tehdy přece oni.
Populisté v ČR zneužívají celkový konzervativní přístup českého národa k cizincům, aby jej děsili, že pokud muslimové (nebo Arabové, protože mnoho lidí ani neví, že k islámu se hlásí i takové evropské národy jako Albánci, Bosňáci atd.) zde budou, tak začne poroba českého národa muslimy, kteří nám budou vnucovat svou kulturu, zvyky a my se budeme muset podrobit. Myslím si, že události minulého století by pro nás měly být zkušeností a připomenutím toho, jak se zachovat – nenechat se „oblbnout“ a manipulovat populisty, ale více věřit sami sobě a říci si, že před Bohem jsme si všichni rovni (nezávisle na víře a původu) a být jiný neznamená špatní. Každý má právo věřit v co chce, jen při tom nesmí obtěžovat a ohrožovat druhé.
Dovolte mi přednést určitá fakta, které Vám populisté nikdy nepřiznají, protože by podkopali své teorie. Jak jsem již zmínila, Česká republika má velmi přísné imigrační zákony. Pokud chce cizinec na území ČR získat trvalý pobyt, musí zde nepřetržitě pobývat minimálně 5 let, složit zkoušku z českého jazyka a českých reálií (od roku 2016 je tato zkouška ještě těžší), nemluvě o získání souhlasu majitele nemovitosti, že dotyčný cizinec u něj může bydlet na dobu neurčitou atd. Pokud by cizinec spáchal trestný čin, ztrácí právo pobytu na území ČR, i kdyby už trvalý pobyt na území měl (i pokud by zde měl rodinu). Pokud cizinec chce požádat o azyl, musí prokázat rozhodné skutečnosti, které podporují jeho žádost. Česká republika je ve věci uznání azylu pro cizince velmi konzervativní, což považuji za správný krok. Spáchání trestného činu je považováno za důvod zamítnutí azylu a v případě, že cizinec azyl dostal a chce české občanství, tak jej nedostane, protože za žádných okolností nelze prominout podmínku čistého trestního rejstříku. Proto se není třeba obávat přílivu imigrantů, protože máme dostatečně nastavené imigrační zákony a máme výkonný Odbor migrační a azylové politiky Ministerstva vnitra, který každou žádost o jakýkoliv druh pobytu důkladně prošetří tak, aby na území vpustil jen ty osoby, které skutečně zde mají a mohou být.
Hlasy typu „Zavřeme hranice, aby neproudili k nám!“ jsou jenom populistická hesla, která se nestanou skutečností, protože pokud jsme přeci chtěli mít uzavřené hranice bez možnosti volného pohybu, neměli jsme bojovat o změnu režimu v roce 1989 a později usilovat o vstup do NATO či EU. Pokud bychom chtěli uzavřené hranice, nemohli bychom dovolit našim občanům volný pohyb mimo území ČR, studovat v zahraničí, či pracovat v dalších státech EU. V 90. letech jsme se ale rozhodli pro otevřené hranice, pro volný pohyb lidí, a proto nyní taková vyjádření nemohou obstát.
Měli bychom být šťastni, že žijeme v míru a ne ve válce. Je proto třeba rozumět lidem, kteří utíkají ze svých domovů. Bojovat za svoji vlast a padnout za ní je u některých národů součásti jejich mentality, ale ne každý má povahu bojovat. Ne každý chce bojovat. A hlavně, i kdyby chtěl bojovat, tak ani sám v dnešních konfliktech neví, za koho a za co bojuje. Konflikty v Iráku, v Sýrii a Libyi (za které nese odpovědnost i západní svět, včetně států EU) donutily miliony lidí utíkat ze svých domovů. Někteří začali žít v okolních arabských státech, někteří si tam našli práci. Ti, kteří práci nenašli a nemohli zajistit své rodiny, se rozhodli zkusit štěstí v Evropě. Bohužel se k těmto osobám (asi 20 až 30 procent těch, kteří se dostali do Německa či okolních států), které skutečně utíkají před válkou, připojily i další ze států Afriky a Balkánu (asi 70% až 80% přijíždějících imigrantů), které nemají s těmito konflikty nic společného.
Je třeba zmínit, že ten, kdo zažil válku, je rád a vděčný, že má místo, kde může v noci spát, a s díky přijímá jakoukoliv poskytnutou pomoc. Takový člověk si nestěžuje na podmínky v uprchlickém táboře (protože tam jeho rodinu neohrožuje válka), neobtěžuje ženy o Silvestru, protože na to nemá ani pomyšlení – je šťastný, že je daleko od války a dostává možnost začít nový život. Takový člověk nepřemýšlí, jak zabít Evropany, nepřemýšlí nad tím, jak „zkažený je západní svět“, nepřemýšlí nad tím, že „Evropa musí platit za svoje hříchy“. Naopak, chce začít nový život. Ne každý Arab je potenciální terorista. Jsou mezi nimi slušní lidé, kteří měli vlastní životy ve svých zemích, měli vybudovanou kariéru a život a mnozí z nich se po ukončení válek budou chtít vrátit zpět domů. Ne každý z nich chce žít v Evropě. Evropská civilizace je dobrá pro nás Evropany, ale ne pro zbytek světa.
Česká republika byla velmi přátelská v 90. letech a přijala desítky tisíc občanů z bývalé Jugoslávie, kteří museli utéct před válkou. Ukázala jim vlídnou tvář a pomohla jim v jejich těžké životní situaci. Většina z nich po ukončení konfliktu se vrátila zpátky do svých zemí. Někteří se rozhodli zde zůstat a žít, protože se integrovali a Českou republiku považují za svůj domov. Tito lidé jsou dodnes Čechům vděční za vstřícnost a pohostinnost. To samé bychom měli dnes nabídnout i Arabům utíkajícím před válkami. Pokud se po skončení válek rozhodnou zůstat u nás, neberme to jako špatné rozhodnutí. Chápejme to jako vyjádření, že nalezli nové místo, kde chtějí žít. Pokud budou dobře integrovaní (osvojí si český jazyk a české reálie, najdou si zde práci, vytvoří si zde sociální a kulturní vazby), tak není důvod je odmítat. Chovejme se k nim tak, jak bychom my chtěli, aby se oni zachovali k nám, kdybychom byli v jejich nelehké situaci. Pomozme jim. Nezapomeňme ale po těchto imigrantech/uprchlicích požadovat, aby respektovali naši kulturu a naše zvyky, které však musíme v první řadě respektovat a chránit my. Ochrana naší kultury by měla převážit nad ekonomickými a politickými zájmy. Pokud my sami nebudeme chránit a respektovat vlastní kulturu, nelze úctu k ní vyžadovat od ostatních a nelze obviňovat ostatní kultury za naše selhání.
Autorka je soudní tlumočnice albánského jazyka, při studiu na UK se soustřeďuje na dějiny, politiku, náboženství albánského etnika na Balkáně.*******************************************
Článek vyšel v časopise PŘÍTOMNOST:
www.pritomnost.cz/cz/spolecnost/1313-lide-odjinud