11.7 2018
Jak se mluví za českými „humny“ -
aneb na bavorské straně Českého lesa se dokonce i leckterý Němec těžko domluví!
Země, v nichž se mluví německy a v nichž je němčina jediným uzákoněným úředním jazykem, jsou jak známo dvě – Německo a Rakousko. Mnohem větší je počet zemí, v nichž se německy mluví pouze v některých regionech. Jsou ale i takové, v nichž je němčina druhým úředním jazykem – např. jižní Tyrolsko, bývalá část Rakouska-Uherska, dnes součást Itálie. Různých nářečí a dialektů je v Německu bezpočet; někdy pro člověka, ovládajícího spisovnou němčinu, tzv. hochdeutsch, poměrně srozumitelných, někdy naopak znějících mu zcela „nerozšifrovatelně“! Takovým regionem je jeden ze sedmi územně správních celků „Svobodného státu Bavorska“, totiž Horní Falc/Oberpfalz.
Kraj jezer v šťavnatě zelených lukách, zádumčivých až tajuplných hradů na skalních útesech, výstavných klášterů, překrásně zdobených kostelů – míst zaslíbených poklidnému turistickému ruchu, kraj se svojí historií překypující a současně moderním životem pulzující metropolí Řezno/Regensburg – bývalou baštou římských legii na veletoku Dunaje – to je dnes Horní Falc/ Oberpfalz.
Svůj název si nese z doby, kdy byla součástí tzv. Kurpfalce, samostatné zemičky na území dnešní spolkové země Rheilnland – Pfalz. Není bez zajímavosti, že v době Karla IV. patřila velká část Horní Falce k zemím Království Koruny české. Nejvýchodnější část Horní Falce vyplňuje Hornofalcký les, pohoří probíhající paralelně s Českým lesem a tvořící spolu s ním přirozenou zemskou hranici. A právě zde, stejně jako na české Šumavě a jejím protějšku, Bavorském lese, se setkávají dvě národní kultury a dva jazyky. I když, co se týká jazyků, je situace komplikovanější. Český člověk, který se naučil spisovnou němčinu, začíná shledávat první jazykové problémy už po prvních krocích na území Bavorska, jehož tradiční lidový jazyk se od tzv. hochdeutsh němčiny dost liší. A co teprve, když dojde na hornofalcčtinu s jejími mnoha odlišnostmi dokonce i od bavorštuny! Zde je výběr několika charakteristických znaků, odlišujících hornofalcčtinu od spisovné (hochdeutsch) němčiny:
*/
a ~ ou blasen ~ blousn
e ~ ëi Schnee ~ Schnëi
e ~ ia Kette ~ Kia(t)n
o ~ ua Offen ~ Uafn
ö ~ ëi schön ~ schëin
ü ~ ëi müde ~ mëid
u ~ ou Bruder ~ Brouda
ie ~ ëi Brief ~ Brëif
ie ~ ü viel ~ vüll
e ~ ö Geld ~ Göld
a ~ o Wald ~ Wold
o ~ u Holz ~ Hulz
r se v některých postaveních mění na trojhlásky: verloren ~ valouan
g se mění v ch: Krug ~ Krouch, mager ~ mocha
Co udělají takové změny v souvislých větách? Jejich obsah sám o sobě vypovídá o jednom charakteristickém rysu obyvatel Horní Falce – o jejich smyslu pro humor, v němž nešetří ani sami sebe:
– An altar Kuabf und alts Schluaß hobm seltn a Fanarl a´m Doch.
– Wao Göld is, is dar Deufl, wao kans is, is ar zwoamal.
– Wen dar Hauffirti a Stangar in Oarsch haöd, schlogart ar alln Leudnan b´Fenzar ein.
– Wern da Daud geigt, der braucht niad long z´dantzn.
– Wen Unar Hargad an Narrn hobm will, nimd ar an altn Moan ´s Wei und laßt´n nun amal
heiradn.
– Midn Daud haod dar Oarsch Feyeraobmd.
* Výběr byl proveden z publikace „Die Oberpfalz“, vydané v nakladatelství Bernhardt Bosse
Verlag Regensburg, r. 1990.
__________________________________
Zážitků, u jejichž zrodu stojí ony jazykové rozdíly je nepřeberné množství. Po roce 1989 a s tím spojeném uvolnění hranic mezi ČR a SRN jsme s těmito rozdíly konfrontováni ještě mnohem častěji. A velmi často stojí tyto jazykové rozdíly i na počátku úsměvných historek. Tlumočení v takových případech je ale věc, kdy se úsměv tlumočníka většinou dostaví, až když je po perné práci, vyžadující maximální soustředění.
V mnoha městečkách situovaných v bezprostřední blízkosti česko-německé hranice se každoročně odehrávají kromě úžasného množství nejrůznějších lokálních oslav – Stadtfestů, Bürgerfestů a řady dalších ...festů i různá divadelní představení pod širým nebem, na náměstích, na nádvořích hradů i v přírodních amfiteátrech – velkolepé spektákly, jichž se jako herci účastní velké počty nadšených ochotníků z řad místních občanů (většinou více než 100 osob). A nechybí při nich ani takové, které vznikly na podkladě česko–bavorských vztahů v minulosti. Furth im Walde, česky Brod nad Lesy, má svůj Drachenstich (tedy Skolení draka), v němž se zrcadlí husitská přítomnost v tomto kraji a s tím tehdy existující náboženský antagonismus. Waldmünchen (Lesní Mnichov) má svého Plukovníka Trencka, velitele Pandurů, divokých jezdců z maďarské puszty ve službách císařovny Marie Terezie, později prominentního vězně na Špilberku (za jehož mumií dnes waldmünchenští často jezdí do brněnského kapucínského kláštera), Neunburg vorm Wald si ve svém divadelním představení na hradním nádvoří připomíná událost, o níž se u nás téměř nic neví – jedinou porážku, kterou utrpěli husité v době své největší slávy, kdy je nedokázala porazit žádná z křížových výprav. Nedaleko městečka, u osady Hiltersried se husitské výpravě vedené samotným Prokopem Holým postavila hornofalcká domobrana, když už měl tento kraj dost utrpení při husitských samozásobovacích výpravách z Čech do sousedního Bavorska. To bylo poprvé a před bitvou u Lipan naposledy, kdy se podařilo rozbít husitskou vozovou hradbu, vniknout za ni a husity tvrdě porazit. Celá divadelní hra, která doznala od svého vzniku značných změn, aby se dnes stala výzvou proti všem válkám, probíhá v hornofalckém dialektu. Stovky prázdninových hostů z regionů, v nichž se mluví hochdeutsch, kteří ji během letní sezóny shlédnou, zdaleka ne všemu vyřčenému rozumí. Pro diváky z Čech je to samozřejmě ještě složitější. Pro ně pro všechny tedy před každým dějstvím vystoupí moderátor, který v „srozumitelné“ němčině (hochdeutsch) děj uvede. Na druhé straně je pravdou, že děj je tak názorný, že činy na jevišti „mluví samy za sebe“. A letošní obohacení děje o dvě postavy, rodilé Čechy, trochu vyrovnává skóre. Také němečtí diváci tak musí přemýšlet, co to ti Češi vlastně říkají. Zařazení „českého elementu“ do takových divadelních představení je s prohlubováním styků v česko – německo/bavorském prostoru po plném otevření hranice stále častější. V amfiteátru na Eulenbergu, přímo na česko-německé hranici, nedaleko městečka Schönsee, sídla před několika léty založeného jedinečného Bavorsko-českého kulturního centra, se hraje hra o pašerácích, situovaná do 20.let minulého století, kdy se pašovalo kdeco, a kdy dobytek během několika minut měnil svoji „národnost“, jak se v tištěném programu hry vtipně podotýká. Na jevišti se opravdu objeví i kravka - maskovaná před bdělými zraky finanční stráže přivázanými jeleními parohy. I tady se mluví hornofalcky, ale přítomnost dvou českých hereček dává ději srozumitelnost i pro české návštěvníky.
Na závěr jedna veselá příhoda z tlumočení –
Krátce po otevření prvních hraničních přechodů a stříhání drátů „železné opony“ na československo - německé hranici přišlo znovusjednocení Německa. K této události se do tehdejšího hlavního města SRN – Bonnu vypravila na pozvání poslance Bundestagu za region okresu Cham početná skupina starostů, obecních radních a dalších komunálních politiků z této oblasti Hornofalckého lesa. Členem skupiny jsem měl čest být i já – jako spoluorganizátor otevření hraničního přechodu v Lískové/Waldmünchenu, spolu s dalšími třemi kolegy, které jsem měl za úkol k účasti vybrat. Absolvovali jsme návštěvu v Bundestagu, stáli jsme s tisíci dalších lidí na hlavním bonnském náměstí v den znovusjednocení, absolvovali jsme projížďku lodí na Rýně spojenou s večeří. A po večeři jsme na pozvání pana poslance zašli do útulné vinárny. Protože byl nejenom poslancem, ale i předsedou významného výboru Bundestagu, měl právo na dvě sekretářky. Obě sympatické mladé dámy pocházely přímo z Bonnu a pan poslanec s nimi služebně mluvil „hochdeutsch“. Jenže v příjemném prostředí vinárny se skvělým Rýnským ve skleničkách začali hornofalčtí radní vyprávět anekdoty způsobem, jak jim doma „zobák narostl“. Okamžitě jsem byl „přesazen“ mezi obě šarmantní sekretářky a zcela soustředěn jsem se snažil vyprávěné anekdotě porozumět. Jakmile ji vypravěč dokončil, propukli jako na povel všichni radní v hurónský řev a smích. Děvčata seděla se zraky upřenými na mne. Já jsem se zhluboka nadechl a zahájil svůj pokus v co největší zkratce se zachováním pointy vtip co nejrychleji přeložit. V tom okamžiku vždy rozjařená společnost ztichla a kontrolovala, zda překládám to, co mám. Když jsem vtip dopověděl, propukla ve smích obě děvčata. Radní z Hornofalckého lesa byli na výsost nadšení, že jejich humor pochopili i jinde v Německu, a ještě více rozjaření propukli v nevázaný smích ještě jednou spolu s oběma sekretářkami. To ale nebylo všechno, protože stále se ještě nesmáli moji tři čeští kolegové, kteří německy nerozuměli natolik, aby pochopili vyprávěné anekdoty. Takže následoval další překlad – do češtiny. V okamžiku, kdy se začali smát i moji kolegové, propukli opět v hurónský smích a řev bavorští radní, s nimi se teď opět smály i obě sekretářky, takže nakonec přece jen smíchy řvala celá hospoda!
Domažlice, 1. září 2011