7. Vybrané otázky a odpovědi z daňové oblasti

Jak psát správně DIČ po 1.5.2004



Počínaje 1. květnem 2004 došlo novelou Zákona o správě daní a poplatků č. 337/1992, § 33 i k úřední (automatické) změně struktury DIČ. Dosavadní kmenové číslo – obecný identifikátor u OSVČ ve formátu rodného čísla a u právnické osoby ve formátu jejího identifikačního čísla zůstal zachován beze změny a nutnosti nové přeregistrace na FÚ. K 1.5.2004 je každý poplatník, který vykonává podnikatelskou činnost a splnil do 30.4.2004 svoji registrační povinnost povinen předřadit ke svému přidělenému identifikátoru písmena CZ a vypustit číslice před pomlčkou. Toto DIČ je pak psáno bez pomlček a mezerníků v jedné souvislé písmenkové a číselné řadě, např. CZ987654321. DIČ je pak poplatník povinen uvádět při styku s FÚ a v dalších případech stanovených zvláštními zákony, např. zákonem č. 235/2004 Sb., o DPH, § 28.



Co má být uvedeno na faktuře, jak má být nadepsána?



Faktura jako doklad, např. požadující na odběrateli poskytnutých služeb jejich úhradu, není dnes žádným závazným aktem komplexně definována. Faktura sama o sobě je cárem papíru. Doporučuje se proto pracovat s potvrzenou objednávkou, předávacím protokolem apod., aby tyto písemné projevy vůle obchodních partnerů nesly znaky toho, co bylo provedeno, odevzdáno a za co byla smluvena odměna, kdy a jak je splatná. Jakou fakturu vytvoříme, co do ní napíšeme – to bude dáno naší fantazií, grafickou představou, technickými možnostmi. Ale přece jenom lze stanovit elementární zásady, které vyplývají z různých zákonů a slouží různým účelům. O dokladu jako projevu vůle obecně hovoří Občanský zákoník v § 40 (platnost podepsaného písemného dokumentu). Další upřesnění nastane v okamžiku, kdy budeme nuceni evidovat faktury pro účely daňové evidence (srov. se zákonem o dani z příjmu, § 7b), když budeme účetní jednotkou a budeme pracovat s účetními doklady jako průkaznými účetními záznamy (srov. se zákonem o účetnictví, § 11) nebo se staneme plátci DPH a budeme vystavovat daňové doklady (srov. se zákonem o DPH, § 28). Shrneme-li vše podstatné, co lze zjistit z různých zákonů, pak – obecně – každá osoba uskutečňující samostatnou ekonomickou činnost na svých obchodních listinách (fakturách) uvede: údaj o své firmě, jméno, název, sídlo, IČ a údaj o zápisu v příslušné evidenci umožňující vlastní ekonomickou činnost (srov. s Obchodním zákoníkem, § 13a). Plátce DPH pak postupuje dle zákona o DPH, § 26-§35 (povinné náležitosti daňových dokladů). OSVČ, která zpracovává pouze daňovou evidenci, na svoji fakturu dopíše už jenom text hovořící o výkonu nějaké činnosti, o prodeji apod., uvede částku k úhradě, připojí přílohy osvědčující její ekonomickou činnost pro odběratele, připojí/nepřipojí své razítko, podepíše/nepodepíše a dokument je vytvořen. Ta OSVČ, která je účetní jednotkou, porovná svůj firemní dokument s § 11 zákona o účetnictví v platném znění, aby splňoval náležitosti účetního dokladu.


Kdo spadá pod povinnost účtovat DPH?



Za touto otázkou se především skrývá určení plátce daně z přidané hodnoty. Plátcem je osoba povinná k dani, kterou je fyzická nebo právnická osoba uskutečňující samostatně ekonomickou činnost, jakou je např. činnost obchodníků, výrobců, osob poskytujících různé služby podle příslušných právních předpisů. Za ekonomickou činnost se považuje také soustavné využívání majetku za účelem získání příjmů. Existují dvě formy registrace za plátce DPH: dobrovolná a povinná pro osobu povinnou k DPH při dosažení obratu ve výši Kč 1 milion za nejbližších 12 předcházejících po sobě jdoucích měsíců počínaje 1.5.2004. K obratu dosaženému před tímto datem se nepřihlíží. Obratem se zjednodušeně rozumí všechny dosahované příjmy po 1.5.2004 vyjma příjmům (výnosům) z prodeje dlouhodobého hmotného (nehmotného) majetku (srov. §§ 5,6 v platném znění zákona o DPH).

Od 1.1.2010 došlo k rozšíření skupiny povinných plátců viz http://www.jtpunion.org/spip/article-php3-id_article-1951


Kdo musí vést podvojné účetnictví?



Rozsáhlá novela Zákona o účetnictví k 1.1.2004 zrušila soustavu jednoduchého účetnictví. Od tohoto okamžiku OSVČ vedoucí do té doby jednoduché účetnictví, neúčtují a pro účely zjištění svého základu daně vedou daňovou evidenci, kterou upravuje Zákon o dani z příjmu (srov.jeho § 7b). Termín účetnictví je vyhrazen pouze pro ty účetní jednotky, které jsou povinny účtovat podvojně. Obecně platí, že účetními jednotkami, které účtují (rozuměj podvojně) jsou především tuzemské právnické osoby a fyzické osoby zapsané v obchodním rejstříku. Ty OSVČ, které se nezapsaly do obchodního rejstříku nejsou účetními jednotkami, vedou daňovou evidenci. Účetní jednotkou s povinností vést účetnictví se stanou v okamžiku, kdy překročí obrat Kč 15 milionů dle definice tohoto obratu, jak jej stanoví Zákon o DPH (§ 6, odst. 2). Vést účetnictví pak budou v roce následujícím po dosažení patnáctimilionového obratu. Výše obratu pro tyto účely je dána novelou Zákona o dani z příjmu č. 669/2004 ze dne 30.12.2004.



Co je to minimální daň?

Minimální daň byla zrušena!

Dřívější úprava: Za zdaňovací období roku 2004 se poprvé u OSVČ, u jejich daně z příjmu fyzických osob použije nový daňový nástroj – minimální základ daně. Administrativně stanovený minimální základ daně se týká poplatníků s příjmy ze zemědělské výroby, ze živností a z jiného podnikání podle zvláštních předpisů. Minimální základ daně pro zdaňovací období roku 2004 činí Kč 101 000,-. Po započtení základní osobní položky snižující základ daně činí daň za rok 2004 např. Kč 9 435,-. Má-li poplatník několik druhů příjmů, např. z tlumočení, z pronájmu, ze zaměstnání apod., pak test na minimální základ daně se bude odvíjet od součtu těchto dílčích základů a jejich poměření se stanoveným minimálním základem daně. Bude-li součet dílčích základů daně menší než Kč 101 000,- nebo poplatník vykáže ztrátu, k tomuto součtu poplatník nepřihlédne a je povinen svoji roční daňovou povinnost počítat od stanoveného minimálního základu daně. Je třeba také dodat, že institut minimálního základu daně vymezuje i okruh poplatníků, na které se nevztahuje. Např. na OSVČ – začátečníky, v roce kdy zahájili samostatnou ekonomickou činnost a v roce bezprostředně následujícím, dále na poživatele starobních a invalidních důchodů apod (srov. s § 7c Zákona o dani z příjmu).