Hokejový majstršaft zas jeden probíhá, fotbalový za chvíli bude. Na ten se těším, protože se tam nedostali naši (kamenujte mě, dobří vlastenci), takže ho půjde zhlédnout bez davové psychózy. A snad bude i vhodnou příležitostí, aby mi někde otiskli připravovanou studii o sportovněnovinářském a hráčsko-trenérském žargonu.
Téma je to bohaté. Cílem nemá být povýšený škleb nad rétorikou lidí, jejichž obor je jinde. Jde mi o pohled na fascinující procesy v jazyce, při nichž se nečekaně vynořují, pak neustále opakují a časem i zapomínají různé obraty.
Ty jsou samozřejmě většinou české, žádné překlady. Tak například jste si určitě všimli, že už pár let každá odpověď reportérovi začíná slovy
tak určitě, zhruba stejně dlouho se vstřelený gól komentuje
pánbu zaplať, že to tam spadlo. Spíš krátce byla nedávno v módě burcující vazba, že mužstvo musí
jezdit po zadku, teď explodovala obliba toho, že někdo
tahá za kratší konec. Tři čtyři roky se říká, že někoho něco
nakoplo (kdežto dříve jsme se spíš
semkli), dosti nová je i konstrukce, že někdo
někoho dohrál (jako výsledek zajímavé simplifikace na ose
dohrát souboj -> dohrát někoho, nejčastěji v prostém významu smahnout jím o mantinel). Naopak odedávna se místo vyhrávání
dotahuje do vítězného konce, ač po bídné hře se tomu zpravidla říká
vytěžit z minima maximum. V opačném případě se
okouší hořkost porážky. A brankář, který chytá dobře, odjakživa
podrží. To už je výraz naprosto zkamenělý. Ale abych si nevystřílel náboje na tu studii.
Našli bychom však i výrazivo importované, tedy svým způsobem překládané. Některé kupodivu ještě z dob, kdy u nás nejvlivnějším cizím jazykem byla němčina. Například ten věčný
matador, jak je zvykem označovat starého sportovce mezi mladými. Původ je hodně odtažitý - španělsky
matar je zabíjet a
matador ten, kdo zabíjí, takto býka jako poslední, nejslavnější aktér corridy. Podivuhodnou cestou se z toho v německém prostředí stal termín
Lokalmatador pro místní celebritu schopnou nějakých kousků a odtamtud už je blízko k české žurnalistice. Německým prostřednictvím k nám zřejmě přišla i oblíbená vazba, že má-li někdo něco zraněného, tedy s tím
laboruje, byť původ je latinský. Italsky
lavorare sice znamená neutrálně pracovat, ale v argentinské španělštině značí
laburar pracovat těžce, lopotit se s něčím. Což je ono. Jen mi přijde komické, jak se pánové u nás na fotbálku chtějí blížit mediálnímu světu tím, že používají jeho slovník, takže mimo jiné v šatně stále častěji vyprávějí o tom, jak s něčím laborují.
Dnes tu ovšem máme přejímání bezprostřednější, zhusta v rámci všelikého marketingového běsnění. Že se během několika let proměnilo v ostudu hrát hokej jinde než v aréně, mi vlastně přestalo vadit - metafora s gladiátorským prostředím sedí, vždyť diváci jsou nadrženější na bitku než gól. A když je aréně povinno předřazovat jméno chlebodárce, smekám před Robertem Zárubou, že razí počeštěný slovosled Aréna outú. Záhadnější však je, proč gól, kterým se sníží náskok soupeře na
hratelný (sic!) rozdíl, má už navěky být
kontaktní a nikdy jinak. Anglicky ani americky totiž žádné
contact v té souvislosti neříkají, konzultoval jsem to s povolanými. Tak jestli někdo nevíte, odkud se to vzalo?
Náboje by ještě byly, ale mezer spoustu,
úřadující mistr holt vypadá jinak.
Jan Mattuš**************
Článek převzat z portálu
www.lidovky.cz