Jedním z nejosobitějších specifik každého jazyka a zároveň jedním z nejtvrdších oříšků pro překladatele jsou ustálená rčení a obraty. Jejich vznik a podobu určují možnosti daného jazyka, historická paměť lidí, kteří tím jazykem mluví, a v neposlední řadě i přírodní a klimatické podmínky, v nichž dotyčný národ žije. A jejich podobu - nemluvě o zkušenosti, jež se v nich a za nimi skrývá - bohužel ne vždy lze do jiného jazyka adekvátně přenést.
Překladatel pocházející ze suchozemského národa se kupříkladu - nepřekládáli zrovna Čech z maďarštiny - v jednom kuse potýká s výrazy, které mají co do činění s mořem a mořeplavbou. A stále přemýšlí, jak to čtenáři pře(-d-)ložit, aby se z kouzla původního výrazu nic neztratilo, či aby se ztratilo co nejméně.
V dánštině třeba existuje výraz
graa fisk - šedé ryby. Nejde ovšem o fádnější a barevně méně výrazné soukmenovkyně zlatých rybek, nýbrž o specifickou oblast šedé ekonomiky, která se v přímořských národech provozuje: Když rybář uloví ryby druhu, u něhož povolenou kvótu pro výlov už vyčerpal, uvede je do účetnictví jako druh, jehož kvótu ještě nevyčerpal - a šedé ryby jsou na světě.
Když se český suchozemec s někým nebo s něčím loučí a chce se od minulého života jednou provždy odříznout, tak za sebou
spálí všechny mosty. Dán naproti tomu
spálí všechny svoje lodi.
Pokud Dán někoho už nemá rád a přestane se s ním stýkat, tak o něm může říct, že ta či ona vlastnost dotyčného člověka
vytvořila mezi nimi moře. Znesváření Češi se v takovém případě musejí spokojit s
propastí, jež mezi nimi vznikla. Možná k tomu došlo proto, že z toho druhého se vyklubal
divný pavouk. V dánštině se z něj ovšem vyklube
divná ryba. Jejich vztah tudíž
šel do ryby, zatímco v češtině
šel do kelu. A jelikož spolu nechtějí nic mít, jeden druhého nechá, aby si
šel svou cestou. Dán však toho druhého nechá, aby si
plul svým mořem.
Někdy se však čeština zaskočit nenechá a předloží překladateli řešení na stříbrném podnose: ani ryby v našich rybnících zřejmě nebývají nemocné a i jim je ve vodě dobře, a tak Dán i Čech může být
zdravý jako ryba nebo
cítit se jako ryba ve vodě.
Angličtina je jazykem staré námořní velmoci, a to ji pochopitelně poznamenalo. Když Angličan řekne
When my ship comes home, neznamená to, že čeká na návrat lodi toulající se mu po mořích, nýbrž že čeká, až se na něj usměje štěstí, třeba v podobě milionové výhry v loterii. A dodá-li, že musí
pump ship (vyčerpat z lodi vodu), nemluví o tom, co bude muset udělat, až se jeho loď vrátí z cest, nýbrž tím chce říct, že se - hned teď - musí jít vyčurat. (Dánové mimochodem - ovšem jenom muži - můžou v téhle situaci zcela nepřímořsky říct, že jdou
slít vodu z brambor). A pokud se člověku stane, že je
all at sea, neznamená to, že se sám ocitne na širém moři, nýbrž že je z něčeho úplně vedle.
Jak z výše uvedeného vyplývá, musí být překladatel neustále ve střehu a mít zapojeny kontrolní mechanismy, které v podobných případech varovně zablikají a napovědí mu, aby se podíval do slovníku. Kdyby takový výraz přeložil doslovně, uřízl by si ostudu a čtenář by samozřejmě vůbec nic nepochopil.
Když se tedy v dánském textu objeví výraz
saa til sös! (doslova:
a na moře!, nechce se tím říct, aby všichni bez ohledu na to, kde zrovna jsou, okamžitě naskákali do lodí a chopili se vesel, nýbrž aby si
dali bacha! A stejně tak si na druhou stranu musí v takovýchto případech dávat bacha i překladatel z češtiny, aby se pak jeho čtenáři nedivili, kde se tam ten chudák Johann Sebastian najednou vzal, a navíc s malým b.
{Vyšlo v Lidových novinách v rubrice ZTRACENI V PŘEKLADU
dne 26. července 2008.}
www.lidovky.cz