K překladatelským zkouškám…  Naďa Abdallaová

V poslední době stále více institucí, dříve než uzavřou dohodu s překladatelem, vyžaduje, aby uchazeč předložil osvědčení o překladatelské kvalifikaci nebo schopnostech. Může se jednat o osvědčení různého druhu – vysokoškolský diplom, potvrzující úspěšné ukončení studia překladatelství, certifikát ČERAPTu  o složení překladatelských zkoušek, vysvědčení z různých jazykových škol o složení speciálních překladatelských zkoušek apod. Velké mezinárodní a mediální organizace mají často vlastní formáty překladatelských zkoušek pro uchazeče o překladatelské kontrakty, které jsou většinou velmi úzce zaměřeny na specifické požadavky dotyčných institucí.  Řada překladatelských agentur přezkušuje své nové překladatele, často i takové, kteří překladatelské certifikáty a praxi mají.

Vypovídací hodnota těchto různých diplomů, vysvědčení, potvrzení a testů je nesrovnatelná a často zavádějící.

Různorodé jsou však nejen formáty jednotlivých typů zkoušení a testování, ale i představy a teoretická a praktická kvalifikovanost zkoušejících. Nejjednodušší to asi mají učitelé mezinárodně srovnatelných magisterských kurzů, kteří mají k dispozici vypracovanou metodiku výuky překladu a vědí, kdy, co, a jak u vlastních studentů hodnotit. Objektivní je i přístup prestižních mezinárodních a mediálních organizací, které své testy koncipují tak, aby vypovídaly o schopnosti zájemce o místo překladatele překládat takové typy textů, s kterými organizace pracuje,  umět vyhledávat a používat veškeré dostupné zdroje a bez potíží se podřizovat přísným a podrobným redakčním pravidlům (tzv. housestyles) těchto institucí. Několikaletá zkušenost práce překladatele pro prestižní mezinárodní nebo mediální organizaci je přenositelná i na jinou překladatelskou práci (asi jsem měla hned na začátku podotknout, že v celém tomto článku mluvím samozřejmě o překladu neliterárním), protože lze přepokládat, že dotyčný zvládl metodiku a je zvyklý na přísnou překladatelskou disciplinu. V případě zvažování smlouvy s překladatelem může praxe tohoto typu sloužit jako velmi spolehlivé doporučení. Uchazečů o práci překladatele s podobnou kvalifikací však na našem trhu bude velmi málo, protože nemívají důvod měnit svá dosavadní velmi dobře placená zaměstnání.

Ze svého vlastního hlediska postupují objektivně i překladatelské agentury, které z nedostatku důvěry k některým vysvědčením a z důvodu špatných zkušeností s reklamacemi,  zájemce testují. Vypovídací hodnotu pak pro ně mají testy skládající se z textů, které terminologicky odrážejí specializaci zájemce. Solidní agentura pak ví, který z jejích překladatelů je dobrým překladatelem odborných medicínských textů, kdo umí přeložit pojišťovací smlouvy, kdo překládá jaderné elektrárny a kdo duchovno. Testy v těchto případech většinou hodnotí osvědčení překladatelé, spolupracující s příslušnou agenturou, kteří většinou pouze konstatují, zda překlad je dobrý či nikoliv. Protože se v tomto případě nejedná o certifikáty „s razítkem“, nemusí nám obecná vypovídací hodnota takových testů dělat příliš velké starosti.

Jak by ale měla vypadat překladatelská zkouška, jejíž úspěšné složení prokazuje obecně profesionální zdatnost překladatele odborných, neliterárních textů?  Pokusím se sestavit desatero, které by taková zkouška měla dodržovat:

1.      Zkouška, která má prokázat překladatelskou odbornost, není totéž, co zkouška ze znalosti jazyka, nýbrž zkouška, která prokazuje znalost lexikálních, gramatických a stylistických rozdílů pracovních jazyků, jakož i znalost rozdílů jejich kultur a schopnost tyto znalosti uplatnit v konečném překladatelském produktu.

2.      Zkouší se vždy překlad uceleného textu, nikoliv překlad slovíček nebo vět (případně oblíbených idiomů, rčení apod.), protože zkoušíme schopnost převodu kontextuálního významu a celého rejstříku výrazových prostředků, které vytvářejí texturu výchozího textu.

3.      Zkouška se skládá nejméně ze dvou textů, z nichž jeden je obecnější, druhý odbornější (přičemž u tohoto druhého textu přihlížíme ke specializaci, kterou si uvede kandidát). Obecný text nám umožní porovnání s dalšími kandidáty (tento text je pro všechny společný) a umožní posoudit schopnost kandidáta vyjadřovat se přirozeně, idiomaticky a gramaticky správně v cílovém jazyce. Odborný text prokáže schopnost vyjadřovat se správně v daném odborném rejstříku a přesně převádět význam.

4.      Při překladu do jiného než mateřského jazyka bychom neměli nikdy zadávat texty, které jsou silně expresivní, poetické, u kterých je důraz především na jejich estetické složce. Takové texty profesionální překladatel  překládá pouze ve spolupráci s kvalifikovaným rodilým mluvčím. Je neprofesionální žádat o překlad takového textu ve zkušební situaci.

5.      Nezadáváme texty, které by neuměli přeložit členové zkušební komise. U odborných textů by měl v komisi zasedat alespoň jeden člen, který se na texty podobného typu specializuje.

6.      Pokud je součástí zkoušky i překlad do cizího jazyka, musí být jeden člen zkušební komise rodilý mluvčí, který společně s ostatními členy komise hodnotí překlad do tohoto cizího jazyka. Tento požadavek bývá velkým kamenem úrazu, protože rodilých mluvčích, kteří by byli k dispozici a kteří něco vědí o metodice překladu, je málo. Jen hrstka umí obstojně česky. Velkým problémem je především hodnocení odborného překladu do cizího jazyka rodilými mluvčími, kteří často s podobným výrazovým rejstříkem nepřicházejí ve svém vlastním jazyce do styku.

7.      Během zkoušky musí mít zkoušený k dispozici dvojjazyčné i referenční slovníky, možnost psát překlad na počítači a přístup k internetu. Kvalitní profesionální překlad nelze vypracovat bez přístupu k slovníkům, potřebným mimojazykovým informacím a dostupným zrcadlovým textům.  Pokud používání slovníků, případně jiných zdrojů, neumožníme, zvrtne se odborná překladatelská zkouška v jakési jazykové cvičení.  Považuji za nepřípustné, abychom od zkoušených vyžadovali něco, co bychom sami jako zkušení překladatelé a školitelé nikdy bez referenčních pomůcek nedokázali vyprodukovat. Kdo má o tomto požadavku pochybnosti, by se možná mohl přijít podívat, jak při opravě a diskusi nad zkušebními překlady členové komise horečně listují v slovnících, encyklopediích a vyhledávají zrcadlové texty na internetu.

8.      Pokud má zkouška ústní komponentu, měla by se diskuse během ústního zkoušení odvíjet od konkrétního textu a zaměřovat se na jazykové a mimojazykové rozdíly mezi zdrojovým a cílovým jazykem a kulturou.

9.      S výjimkou zkoušek, které skládají posluchači překladatelství a tlumočnictví v rámci řádného magisterského studia, se za zkoušky platí. Pro některé zájemce se nejedná o zanedbatelné částky. Myslím, že by bylo vhodné zájemce informovat – všechny najednou, např. formou hodinové ústní konzultace několik dnů před zkouškou (účast dobrovolná) – o smyslu a požadavcích zkoušky. U většiny serioznějších zkoušek se rozesílají písemné informace, přesto mám z rozhovorů s některými  uchazeči dojem, že nemají představu o  rozdílu mezi jazykovou a odborně překladatelskou zkouškou a už vůbec ne o běžných překladatelských strategiích a postupech.

10.  Komise by se měla řídit přesně stanovenými, objektivními, a pokud možno ne příliš složitými kritérii. Jedna možná šablona je třídílné hodnocení:

A – známka za převedení významu (tj. všech složek významu)

B – za stylistickou vhodnost

C – za technickou stránku  (gramatika, interpunkce, překlepy, transkripce atd.)

Výhodou takového hodnocení je možnost upozornit zkoušeného na jeho slabiny, případně poradit, jak se má dále připravovat.

Nakonec si však nemůžu odpustit jednu dost nepříjemnou úvahu. V dnešní době, kdy je obrovská poptávka po překladech (hlavně z angličtiny a do angličtiny) a kdy odborná redakce přeloženého textu je velmi vzácnou výjimkou a předpokládá se, že překladatel bude odevzdávat text, který je do poslední tečky bezchybný, se ptám, zda by nebylo vůči budoucím klientům poctivější hodnotit zkušební překlady (s výjimkou zkoušek konaných v rámci řádného studia, kde se sledují ještě jiné cíle) pouze konstatováním prospěl/neprospěl, kdy první varianta by podle názoru komise znamenala, že držitel certifikátu uspěl ve všech částech zkoušky výborně a je kvalitním odborným překladatelem. Znamenalo by to ovšem, že úspěšných kandidátů bude méně. Budeme mít k tomu dostatečnou odvahu?

 

[Domů][Novinky][O nás][Slevy][Sekce][Akce][Časopis ToP][Slovník roku][Publikace][Databáze členů][Terminologická databáze][Diskusní skupiny][Pro osvěžení][Články][Odkazy]