CENA JOSEFA JUNGMANNA

a překladatelské odměny za rok 1999

Cena Josefa Jungmanna byla založena v roce 1992. Obec překladatelů ji každoročně vyhlašuje 30. září (svátek sv. Jeronýma) a tento den se na doporučení Mezinárodní federace překladatelů FIT slaví Mezinárodní den překladu. I tentokrát přinášíme informaci o hlavní ceně i dalších odměnách. Čerpali jsme z úvodního slova předneseného předsedou poroty dr. Janem Zelenkou při slavnostním večeru v Pálffyho paláci na Malé Straně.

Komise pro udělení Ceny Josefa Jungmanna pracovala ve složení Jarmila Emmerová, Vladimír Kříž, Jiří Munzar, Jiří Našinec, Jarka Vrbová a Jan Zelenka. V tomto roce bylo nominováno celkem 57 překladů, z toho po jednom překladu z řečtiny, latiny, ze švédštiny, z hebrejštiny, nizozemštiny, dánštiny, finštiny, ze staroirštiny, španělštiny, dva překlady z charvátštiny, tři z maďarštiny, pět překladů z ruštiny, sedm z francouzštiny, osm z němčiny a dvacet tři z angličtiny. Po prostudování navržených děl, po jejich srovnání s originálním textem a s přihlédnutím k odborným posudkům rozhodovala nakonec komise na svém závěrečném zasedání o udělení Ceny Josefa Jungmanna mezi čtyřmi kandidáty. Výsledek tajného hlasování šestičlenné komise vypadá takto:

CENU JOSEFA JUNGMANNA za nejlepší překladové dílo vydané v roce 1999 získal

Jiří Josek za překlad dramatu Williama Shakespeara Hamlet.

(Knihu vydalo nakl. Romeo a podpořilo Ministerstvo kultury ČR a Nadace Český literární fond)

Z posudku prof. Zdeňka Stříbrného, který překlad Jiřího Joska hodnotil: “Jiří Josek je neobyčejně odvážný překladatel, který se už přes patnáct let pouští do vrcholných děl světové dramatické tvorby... Jeho překlad Hamleta obdivuji především pro smělost, s níž se nejednou odpoutává od kanonického Shakespearova textu, aby vyjádřil Hamletovy problémy a konflikty s co největší srozumitelností, přirozeností, svěžestí, aktuálností a dramatickou působivostí. Naplňuje tak postulát Otokara Fischera, aby překladatel, chce-li být skutečně věrný, byl volný, protože jen tak může postihnout ne literu, ale podstatu díla. Josek svou volnost uplatňuje ve volbě slov a rčení, v básnických obrazech, rýmech, slovních hříčkách, všude tam, kde může spletitý text projasnit... Joskův překlad Hamleta je mimořádný překladatelský čin, vzbuzující obdiv smělým a tvůrčím řešením Shakespearova textu, všestranným vystižením ducha Shakespearovy dramatické poezie i prózy i celkovou energickou a temperamentní slovní naléhavostí, s níž Shakespeara přibližuje dnešním čtenářům i divákům.”

Ostatním třem kandidátům na Cenu Josefa Jungmanna či finalistům se komise rozhodla udělit mimořádné tvůrčí odměny. Vzhledem k vysoké kvalitě všech těchto překladů neurčila komise jejich pořadí a jména odměněných jsou, jako již v minulých ročnících, uvedena v abecedním pořadí. Mimořádnou tvůrčí odměnu získali:

Pavel Dominik za překlad románu britského autora Salmana Rushdieho Maurův poslední vzdech. (Knihu vydalo nakl. Mladá fronta). Román Maurův poslední vzdech je náročný nejen svým rozsahem, ale především složitostí své struktury. Protagonistovo vyprávění je totiž skládáno nejen v rovině vnitřního monologu, ale Rushdie nechává prostřednictvím hlavního hrdiny promlouvat nesmírně rozvětvenému příběhu s mnoha odbočkami, v nichž dochází k míšení rozličných stylů. Přechody mezi těmito stylovými rovinami se realizují většinou na velice malé ploše, mnohdy v rámci jediné věty či jednoho narativního gesta. Dominik tak má bezpočet příležitostí rozehrát a v maximální míře uplatnit svou stylistickou suverenitu a vynalézavost. Překladatelská práce Pavla Dominika, kterou vykonal v mnohaletém soužití s autorem tak rafinovaně spletitým, jako je Salman Rushdie, dosáhla v přetlumočení Maurova posledního vzdechu pozoruhodného vrcholu.

Milan Dvořák za překlad veršovaného románu Aleksandra Sergejeviče Puškina Evžen Oněgin. (Knihu vydalo nakl. Romeo a podpořilo Ministerstvo kultury ČR a Nadace Český literární fond). Puškinův román ve verších je dílo mimořádné ve všech směrech. Pravidelná veršová forma (tzv. oněginská strofa), bohatství rýmů, různost stylů, šíře témat, ironie a vtip - to jsou jen některé rysy Puškinovy ”encyklopedie ruské společnosti”. Milan Dvořák, který na překladu pracoval od poloviny 80. let, si byl dobře vědom Puškinovy složité jednoduchosti a ve svém překladu zdůraznil především autorovu harmoničnost. Hlavní předností jeho převodu je samozřejmá plynulost, jíž dosahuje přístupem ke zvukové struktuře díla, zvláště k rýmu. Dodržuje rýmové schéma oněginské sloky, ale netrvá pouze na bohatých a přesných rýmech. Neúplný a nepřesný rým mu dovoluje zachovávat plnovýznamovost a otevírá mu větší možnosti k práci uvnitř verše. Výrazným rysem Dvořákova překladu je rovněž neobyčejně citlivý přístup k Puškinově jemné ironii a k vyznění point a aforismů.

Anna Valentová za překlad románu maďarského autora Pétera Nádase Kniha pamětí. (Knihu vydalo nakl. Mladá fronta a podpořila nadace Magyar Könyv Alapítvány). Nádasův velkolepý devítisetstránkový monument, který vyrostl ze zdánlivě sterilní půdy 50. až 70. let našeho století na evropském Východě, bývá dnes kladen vedle děl Marcela Prousta, Roberta Musila či Thomase Manna. Toto typové zařazení dává tušit, “jaké specifické předivo nezaměnitelných odstínů překladatele takřka svazuje do kozelce”, jak píše ve svém posudku Petr Rákos. Této hozené rukavice se Anna Valentová, naše nejzkušenější překladatelka z maďarštiny, zmocnila s vervou, houževnatostí a tvůrčím elánem hodnými obdivu. Slovy Petra Rákose “proti arcidílu, jehož autor protrpěl na cestě k cíli všechna muka tvůrčí, stanula Anna Valentová se všemi předpoklady protrpět všechna tvůrčí muka překladatelská... Neúnavně a nesmlouvavě hledala všude to jedině možné optimum, z něhož nelze slevit... Bez nadsázky si snad mohu dovolit tvrzení, že se proti opus magnum autora zrodilo opus magnum překladatelky”.

Komise se rovněž rozhodla udělit 9 tvůrčích odměn za další významné překlady vydané v loňském roce. Ze stejných důvodů jako u mimořádných tvůrčích odměn jsou i tentokrát jména odměněných uvedena v abecedním pořadí:

Vlasta Dufková za překlad knížky esejů francouzského spisovatele Alberta Camuse Léto. (Knihu vydalo nakl. Hynek).

Josef Hiršal a Bohumila Grögerová za překlad výboru z poezie nedávno zesnulého rakouského básníka Ernsta Jandla Rozvrzaný mandl. (Knihu vydalo nakl. Mladá fronta a podpořila rakouská nadace KulturKontakt).

Dušan Karpatský za překlad románu charvátského autora Slobodana Novaka Myrha, zlato a kadidlo. (Knihu vydalo nakl. Argo a podpořilo Velvyslanectví Republiky Chorvatsko).

Olga Krijtová za překlad nizozemského autora Ceese Nootebooma Následující příběh. (Knihu vydalo nakl. Mladá fronta za přispění nizozemské Nadace na podporu literatury a překladu).

Tomáš Míka za překlad prózy skotského básníka a prozaika první poloviny 19. století Jamese Hogga Vyznání ospravedlněného hříšníka. (Knihu vydalo nakl. Argo podpořilo Ministerstvo kultury ČR).

Petr Palouš za překlad scénářů televizních skečů Grahama Chapmana a kolektivu Monty Pythonův Létající cirkus. (Knihu vydalo nakl. Argo).

Luba a Rudolf Pellarovi za překlad románu australského autora Davida Maloufa Vzpomínka na Babylon. (Knihu vydalo nakl. Mladá fronta za přispění Australské rady).

Michal Strenk za překlad románu amerického spisovatele Kena Keseyho Tak mě někdy napadá. (Knihu vydalo nakl. Argo).

Jindřich Vacek za překlad povídek izraelského autora Šmuela Josefa Agnona Šátek a jiné povídky. (Knihu vydalo nakl. Mladá fronta).

 

[Domů][Novinky][O nás][Slevy][Sekce][Akce][Časopis ToP][Slovník roku][Publikace][Databáze členů][Terminologická databáze][Diskusní skupiny][Pro osvěžení][Články][Odkazy]