Evropský kurs konferenčního tlumočení v číslech

„The European Masters’ in Conference Interpreting“ trochu jinak

V akademickém roce 1999/2000 pořádal Ústav translatologie FF UK Praha jako člen skupiny evropských univerzit (Masters’Partnership) ve spolupráci s Evropskou komisí a Evropským parlamentem EU poprvé náročný postgraduální dvousemestrální kurs konferenčního tlumočení se zaměřením na tematiku Evropské unie. Cílem kursu bylo připravit potenciální tlumočníky pro evropské struktury, především pro Komisi a Parlament. Kurs byl určen pro absolventy všech typů vysokých škol, kteří mají vysoký stupeň jazykové a kulturní kompetence v mateřském jazyce a v příslušných cizích jazycích, tlumočnické vlohy, řečové, psychické i další nezbytné předpoklady pro tlumočení, všeobecný rozhled a orientaci v domácí, mezinárodní a především evropské politice a ekonomice. V Praze byli přijímáni zájemci s následujícími jazyky: čeština (A, B, C), angličtina (A, B, C), němčina (A, B, C), francouzština (A, B, C), italština (C). Minimální požadovaná jazyková kombinace byla: A-B-C nebo A-C-C (u cizinců). V rámci programu Sokrates a ve spolupráci s EU vypracovala skupina univerzit obecnou strukturu kursu, jeho zásady, cíl, stupeň náročnosti a kvality. Po zkušební fázi (1998/99) probíhal v roce 1999/2000 tento kurs současně na 10 evropských univerzitách (Paříž ESIT, Ženeva ETI, Kodaň, Braga Portugalsko, Antverpy, Stockholm, Londýn, Budapešť, Turku Finsko, UK Praha). V Praze složily úspěšně závěrečné zkoušky před mezinárodní komisí po absolvování celého kursu 4 studentky (viz ToP č. 53, s. 3).

Dnes bych chtěla uvést několik údajů a čísel, která ilustrují náročnost a výjimečnost tohoto Evropského kursu konferenčního tlumočení.

Příprava kursu začala již v roce 1998, kdy se zástupci Ústavu translatologie zúčastnili řady jednání skupiny univerzit Euromasters’ a kdy byli osloveni profesionální konferenční tlumočníci z řad ASKOT a JTP, zda by měli zájem podílet se pedagogicky se na zajištění tohoto kursu. V únoru 1999 se uskutečnil dvoudenní metodický seminář pro kolegy tlumočníky, kteří tento zájem projevili (celkem 18 účastníků). Kurs byl postupně propagován a inzerován v denním i odborném tisku (Mladá fronta DNES, ToP, Dopis členům, Cizí jazyky ve škole), na Internetu (stránky JTP, FF UK, Evropská komise - SCIC atd.). K přijímacím pohovorům se přihlásilo 28 kandidátů, dostavilo se 26 zájemců, úspěšně vstupní zkoušky složilo 6 uchazeček. Dvě z těchto uchazeček neměly češtinu jako mateřštinu (jedna uchazečka měla češtinu na úrovni jazyka „B“, druhá na úrovni „C“. Mateřštinou obou byla němčina). Jazykové kombinace jednotlivých uchazeček způsobily řadu probdělých nocí pro vedoucí kursu, která musela sestavit rozvrh tak, aby se výuka nekryla, aby měly všechny studentky možnost tlumočit ve všech svých kombinacích a zároveň aby byl vždy přítomen někdo, kdo je schopen jejich výkon kontrolovat (např. tlumočení z italštiny do němčiny či z angličtiny do němčiny). Nakonec se to podařilo, i když ne vždy 100% (jak vyplynulo i z hodnotících dotazníků studentek po absolvování kursu). Počátkem září 1999 se sešli na pracovní schůzce opět všichni kolegové tlumočníci, kteří měli stále zájem v kursu učit (hlavní pedagogický podíl připadl však na ty kolegy tlumočníky, kteří jsou zároveň i interními učiteli tlumočení v Ústavu translatologie), aby se dohodli na konkrétním obsazení výuky. Rozvrh semestru jim byl předem zaslán e-mailem či poštou a měli tedy čas promyslet si své časové možnosti a pedagogické schopnosti. Stejným způsobem byl připravován i letní semestr. A tady nastal hlavní kámen úrazu, který všichni konferenční tlumočníci znají a zažívají: nikdo nemůže nic plánovat dopředu, protože se vždy nějaký zákazník na poslední chvíli ozve a chce od vás tlumočení a vy pak nemůžete jít učit či tlumočit. Vedoucí kursu proto přijala několik nepopulárních ale nutných opatření: každý, kdo se upíše k výuce a bude ji nucen zrušit kvůli tlumočnickým závazkům v době kratší než 10 dnů, musí za sebe najít náhradu sám mezi ostatními kolegy a bude o tom informovat vedoucí kursu. Pokud je termín delší, sdělí tuto skutečnost vedoucí a ta za něho náhradu zajistí. Nemusím asi psát, jak často se to stávalo a kolik nervů, stresu a času mne to stálo.Všichni rovněž dostali zákaz telefonovat mi večer domů, protože moje rodina dostávala při slově „tlumočnický kurs“ hysterické záchvaty. Komunikace tedy většinou probíhala pomocí e-mailu, mobilu či faxu nebo během dne. Souběžně s tím probíhala neustálá komunikace a e-mailová korespondence se zahraničními rodilými mluvčími a konferenčními tlumočníky, které nám jako pedagogickou pomoc poskytl Evropský parlament a Evropská komise (celkem po dobu 12 týdnů působili v kursu profesionální tlumočníci ze zahraničí). Řadu horkých chvil způsobily rovněž průtahy s finanční subvencí ze strany Evropské komise, která se podílela na financování kursu. První peníze jsme obdrželi od Komise až počátkem dubna 2000 a já mohla konečně dostát všem závazkům vůči vyučujícím v kursu.

V konečné fázi v kursu učilo 18 českých profesionálních konferenčních tlumočníků, 5 rodilých mluvčích (italština, francouzština, němčina, angličtina) působících v loňském roce v České republice a 7 konferenčních tlumočníků ze zahraničí. Studentky měly během 26 týdnů kursu celkem 445 hodin řízené výuky tlumočení (paměťová cvičení, konsekutivní a simultánní tlumočení), některé měly až 66 hodin jazykových cvičení s rodilými mluvčími, své tlumočnické schopnosti procvičovaly na 10 simulovaných konferencích o celkové délce cca 30 hodin (tzv. mock-conference), 10 hodin se věnovaly technice mluveného projevu, 14 hodin teorii tlumočení, tlumočnickému zápisu, diplomatickému protokolu, etice a etiketě. Kromě toho absolvovaly i 54 hodin přednášek na nejrůznější témata a odbornou terminologii, kde přednášeli experti z ministerstev, jiných vysokých škol, delegace EU v Praze, z Ústavu mezinárodních vztahů, ale i kolegové ze zahraničí.

V únoru strávily studentky 6 dnů na stáži v Bruselu, kde se seznámily s jednotlivými institucemi a mohly sledovat tlumočení na nejrůznějších zasedáních.

Studentky měly každodenně možnost dále prohlubovat v rámci samostudia své tlumočnické dovednosti (až tři hodiny denně) a musely rovněž předložit dvě ročníkové práce: terminologický glosář a empirickou tlumočnickou studii. Vím, že jim to vůbec nedělalo radost, ale odevzdané práce byly nakonec velice zajímavé a poučné. Závěrečné zkoušky z tlumočení z listu, z konsekutivního a simultánního tlumočení a obhajoby ročníkových prací probíhaly koncem května po dva dny od rána do večera před mezinárodní komisí složenou ze zástupců ASKOT, EP, EK a jedné univerzity ze skupiny Euromasters’(Terst), z rodilých mluvčích a dalších přísedících z řad učitelů tlumočení Ústavu translatologie, takže někdy bylo v místnosti až 11 hodnotitelů.

A ještě tři čísla na závěr: učitelé působící v kursu vyplnili celkem 150 stránek s hodnocením jednotlivých vyučovacích bloků, odevzdali 13 závěrečných dotazníků a dotazníky vyplnilo i všech 6 studentek.

V polovině června se konaly přijímací zkoušky do dalšího Evropského kursu konferenčního tlumočení. Bohužel však ze 14 zájemců zkoušku složili úspěšně pouze 3 uchazeči, takže v akademickém roce 2000/2001 se kurs nekoná a doufáme, že větší zájem a úspěch budeme mít při dalších přijímacích zkouškách na jaře 2001 a že budeme moci zahájit další Eurokurs od podzimu 2001.

Doc. PhDr. Ivana Čeňková, CSc.,
vedoucí Evropského kursu konferenčního tlumočení Ústav translatologie FF UK Praha

 

[Domů][Novinky][O nás][Slevy][Sekce][Akce][Časopis ToP][Slovník roku][Publikace][Databáze členů][Terminologická databáze][Diskusní skupiny][Pro osvěžení][Články][Odkazy]