18.6 2015
Vydavatelství a nakladatelství Aleš Čeněk, s. r. o., Plzeň, 2011. 1. vyd. 513 s. Cca 13 000 hesel, 26 000 českých výrazů a 40 000 německých ekvivalentů. V řadě případů jsou uváděny ekvivalenty rakouské a švýcarské. ISBN 978-80-7380-275-2
Recenze:
Autorkou recenzovaného slovníku je PhDr. Milena Horálková, absolventka oboru germanistiky na Filosofické fakultě Univerzity Karlovy, která již od r. 1976 vyučuje právnickou němčinu na Katedře jazyků na Právnické fakultě UK v Praze, zároveň přednáší specializovanou němčinu tlumočníkům a překladatelům v rámci odborných kursů, od r. 1992 působí jako soudní tlumočnice a je členkou představenstva Komory soudních tlumočníků. Dr. Horálková je zároveň autorkou několika jazykových učebnic němčiny pro právníky a autorkou známého a často používaného Německo-českého právnického slovníku (LEDA, Praha 2003).
Jak sama autorka uvádí v Předmluvě, slovník vznikl jako výsledek autorčiných mnohaletých zkušeností s tlumočením a překladem právnických textů, s výukou odborné němčiny, zejména ve specializovaných kursech pro tlumočníky a překladatele, pro Justiční akademii, apod., dále také zkušeností při pořádání česko-německých terminologických seminářů pro Komoru soudních tlumočníků ČR a v neposlední řadě i jako výsledek studijních pobytů na právnické fakultě Univerzity v německém Pasově.
Němčina má pro českého právníka ve středoevropském kontextu zásadní důležitost. Ať se nám to líbí nebo ne, právnická němčina má k české právnické terminologii stále nejblíže, přes velký tlak angličtiny. České právo je již opět součástí právní rodiny rakousko-německého práva, a němčina je proto pro nás klasickým právnickým jazykem. Česká právnická terminologie se vždy odvíjela od němčiny a v takových oblastech, jako je právo společností, závazkové právo, a to již vůbec nehovořím o věcných právech či o právu procesním, nalezneme v anglickém jazyce jen stěží zcela odpovídající ekvivalenty.
Aktuální je tento poznatek zejména dnes, kdy se často doslova potýkáme s novou terminologií, která se vytváří a je přijímána v rámci Evropské unie. Kvalitním překladům do češtiny by skutečně prospěla konfrontace s němčinou, která má k českému právu mnohem blíže než angličtina. Mým oblíbeným příkladem necitlivého přístupu, který zde nemohu necitovat, je překlad pojmu „subsidiary“, který je zakotven v čl. 45 (4) Evropské dohody o přidružení České republiky k ES (č. 7/1995 Sb.). Do češtiny byl přeložen termínem „podřízená jednotka“. „Subsidiary“ podle tohoto ustanovení znamená společnost, která je účinně kontrolována první společností. Pokud by tehdy překladatel nahlédl do německého originálu, našel by tam termín „Tochtergesellschaft“ - dceřiná společnost, což je pojem běžně užívaný i v našem obchodním právu. Naproti tomu pojem „podřízená jednotka“ neznamená v právnické češtině nic konkrétního a naopak by podle mého názoru mohl svádět k tomu, že se jedná o útvar bez právní subjektivity. Dnes jsme podstatně dále: v rámci Evropské unie i v právu společností. Problémy s překlady evropských textů, často obtížně srozumitelných i pro odborníka, však zůstávají a němčina by nám někdy mohla účinně pomoci.
Slovník zaplňuje mezeru v české právnické literatuře. Starší slovník (Ehlemann - Volf, Česko-německé právnické názvosloví, Praha 1937) má z nás již málokdo a musím se přiznat, že někdy se v něm čtenář obtížně orientuje, protože naše terminologie se přece jen od r. 1937 poněkud změnila. Recenzovaná publikace je moderní, vychází ze současné právnické literatury německy mluvících zemí, včetně rakouské a švýcarské. Slovník obsahuje právní terminologii ze všech hlavních oborů práva soukromého i veřejného, včetně práva evropského. V řadě případů jsou uváděny ekvivalenty rakouské a švýcarské němčiny.
Jak autorka uvádí v Předmluvě, slovník obsahuje přibližně 13 000 hesel, 26 000 českých výrazů a 40 000 německých ekvivalentů. Německé ekvivalenty jsou uváděny se základními gramatickými informacemi, mají značen přízvuk a respektují platný německý pravopis. Zahrnuty jsou i četné latinské výrazy i běžně užívané zkratky. Záhlavová česká hesla jsou řazena abecedně a doprovázena gramatickými informacemi, významy jsou doplněny příklady a vysvětlivkami, hesla jsou často rozšířena o další frazeologické a vazební jednotky, které ukazují možnosti uplatnění termínu v právnickém textu.
Jako jedna z těch, jimž je slovník určen, musím napsat, že se mi slovník velice osvědčil. Jako příklady uvádím hesla „způsobilost“ a „odpovědnost“, což jsou obecné české termíny, které je třeba překládat do němčiny různě v různých souvislostech. Slovník opravdu citlivě rozlišuje jednotlivé případy, jak tato slova převést do němčiny, jejíž terminologie je opravdu bohatá. Určitý problém nám ovšem vnese do zažité české terminologie a jejích překladů nový Občanský zákoník. Např. právě pojem „způsobilost“ osob (ve slovníku zpravidla „Fähigkeit“ s dalšími příslušnými předponami) se pravděpodobně změní na „svéprávnost“, jenže pojem „svéprávnost“ měl dosud v češtině význam poněkud posunutý (ve slovníku „Mündigkeit“, což odpovídá našemu dosavadnímu pojetí svéprávnosti). To ale není problémem recenzované publikace. Očekávané terminologické změny přinesou obecné problémy s orientací nejen u všech právnických slovníků, ale u veškerých databází, pracujících s platnou právnickou terminologií.
Když jsem v r. 2004 psala recenzi na autorčin Německo-český právnický slovník, vyslovila jsem přání, aby autorka připravila také slovník česko-německý, který, jak jsem tehdy napsala, by jistě našel vděčné uživatele. Jsem velice ráda, že se mé přání splnilo.
Monika Pauknerová